Přehrady nejsou určeny pouze k prevenci povodní

O ohlédnutí za nimi Budějcká Drbna požádala Zdeňka Zídka, ředitele jihočeské oblasti státního podniku Povodí Vltavy.

Od povodní uplynul krátký čas, přesto - je možné už teď situaci vyhodnotit?

„Ano, hydrologicky je to již částečně možné. V jihočeském regionu dosáhly průtoky nejčastěji svých dvacetiletých hodnot, ale byla i místa, kde byly i tyto velmi vysoké hodnoty překonány. Vltava nad soutokem s Malší dosáhla padesátileté hodnoty a Lužnice v Bechyni, říčka Smutná a Milevský potok dokonce překonaly své stoleté hodnoty. Je možné konstatovat, že v jihočeském regionu i přes takto vysoké hodnoty průtoků nedošlo k žádným, zásadním škodám.

Řekl bych, že všechny složky krizového řízení pracovaly bezchybně. Situace v rozsahu a rychlosti vývoje událostí byla zvládnutá dobře. I když chápu, že lidem v několika zaplavených oblastech to tak připadat asi nemusí. Samozřejmě budou probíhat analýzy celé situace, vše bude vyhodnocováno, ale podstatný náhled - situace byla zvládnutá - mohu říci už teď.“

Přispěla k relativně menším škodám i protipovodňová opatření, která byla v průběhu let 2003 až 2013 realizována?

„Samozřejmě, a to významně. Například v Českém Krumlově protékalo Vltavou v době kulminace 300 kubíků za vteřinu - a i takovýto průtok způsobil ve městě minimální škody. Ověřilo se, že průtok 200 metru krychlových za sekundu zůstal ve zdech, což je ve velikém kontrastu se zkušenostmi z let minulých, kdy se ze zdí rozléval již 80kubíkový průtok.

Podobně v Českých Budějovicích, kapacita koryta Vltavy v krajském městě byla před jeho úpravou 600 m3/s. Po úpravě, tedy takzvané prohrábce koryta a dalších opatřeních, je to 900 m3/s. Maximální průtok během těchto povodní byl 620 kubíků za vteřinu. Z toho logicky vyplývá, že bychom určitě museli organizovat evakuaci minimálně Pražského předměstí a možná i dalších lokalit.

A do třetice, Veselí nad Lužnicí. Tam jsou protipovodňová opatření teprve ve fázi výstavby, a přesto už výrazně pomohla zabránit zaplavení obytných domů.“

Přesto se v průběhu povodní objevovaly kritické hlasy, které tvrdily, že včasným odpouštěním vody z přehrad bylo možné rozlití vody v některých místech zabránit nebo ho minimalizovat. Jsou tyto názory oprávněné?

„Jsou to především laické názory ovlivněné neznalostí či nepochopením souvislostí. Kritici zřejmě netuší několik podstatných věcí. Již dvoudenní předpověď vychází tak půl napůl. Pokud bychom manipulovali na každou předpověď srážek, nesloužila by nám ani nádrž, ani řeka.

Nádrže neslouží prioritně jako ochrana před povodní, ale v první řadě jako zásobárna vody. Ne nadarmo se nám říká střecha Evropy. Veškerá voda od nás odtéká, a to dost rychle. Naším větším problémem je nedostatek vody, než její přebytek. A právě díky přehradám vltavské kaskády si to většina lidí v České kotlině vůbec neuvědomuje. Například Lipno plní zásadně 11 účelů, ochrana před povodněmi je až na sedmém místě. Víte, před povodní lze utéct na kopec, ale co uděláme v případě sucha?

A to je třeba ještě připomenout, že nejde jen o množství vody, ale i o její kvalitu - to se zdaleka netýká jen Římova, který je primárně zásobárnou pitné vody. V letních měsících musíme vypouštět větší průtok, abychom zabránili kyslíkovému deficitu ve Vltavě. V zimních měsících zase abychom zabránili ledovým zácpám tak, jak je známe třeba z Otavy. Další důležité hledisko je zajištění dostatečného průtoku a v dostatečné kvalitě pro chlazení Jaderné elektrárny Temelín. A tak bych mohl pokračovat dále...“

Kdo tedy v době povodní určuje odpouštění přehrad a další nezbytné kroky?

„V době povodní probíhá rozhodování o manipulacích tak, že na základě skutečné situace a výsledků předpovědního modelu počítá a navrhuje manipulace Povodí Vltavy. Ty jsou pak projednány v krizovém štábu či povodňové komisi s ohledem zejména na aktuální situaci na toku (stav instalace protipovodňových stěn, evakuace a tak dále), na základě vyhodnocení všech dostupných informací, tedy v součinnosti všech složek IZS. Práce krizového štábu je pro zvládnutí situace klíčová. Musím říci, že všichni odvedli skvělé profesionální výkony, to nasazení bylo obrovské.“

Téměř by se chtělo říci - konec dobrý, všechno dobré, povodně skončily, zapomeňte. Tak to ale asi není, že?

„Vůbec to tak není, naopak. Protože po té hektické, náročné době přichází období pečlivé, ne tak akční, ale pro budoucnost důležité práce. Je nutné zjistit všechny škody, ověřit stav mostních pilířů, jezů, břehů, které mohou být podemleté, stav zanesení koryt řek, technický stav vodních děl a další technické věci. K tomu samozřejmě řešíme další záplavu legislativních a úředních věcí, ve kterých se povodně převádí do řeči čísel, analýz, rozborů. Mám-li být upřímný, někdy mi připadá, že je skoro snazší zvládat tu záplavu vodní než tu papírovou.“

Díky za rozhovor.