Smečař Popelka odmítl reprezentovat. Poprvé v životě

Několik opor nároďáku odmítlo pozvánku do reprezentace ze zdravotních či jiných důvodů, další volejbalisté postupně odpadli kvůli zranění. Z týmu, který uhrál desáté místo na posledním mistrovství světa, zbylo jen torzo doplněné výběrem z extraligy. A nyní přišel o jednoho z nejlepších českých hráčů Jiřího „Stroma“ Popelku.

Jirko, tak jako to s tebou je?

V reprezentaci jsem neskončil, protože zůstávám stále na soupisce. Pouze nenastoupím k další fázi přípravy na kvalifikaci na mistrovství Evropy. Nikdy v životě jsem neodmítl pozvánku do reprezentace. Je to poprvé, co jsem se rozhodl nenastoupit do další části přípravy.

Z jakého důvodu?

Hlavním důvodem mého rozhodnutí je nový trenér reprezentace. Myslím si, že by byl výborným trenérem juniorů, nicméně s mužskou reprezentací neumí pracovat. Od německého kouče Warma jsem se dozvěděl, že z jejich národního týmu byl vyhozen, jelikož s ním hráči nemohli spolupracovat. Jeho přístup k hráčům a tréninkové metody jsou dost neortodoxní a neposunou mě dál. Proto jsem se takhle rozhodl.

Trenér Bernard vás téměř všechny na začátku prý skoro odrovnal. Byl hodně náročný?

Jistě, je velice náročný na všechny kolem sebe, často v nesprávných situacích. Uvedu příklad: Při tréniku podání více jak 70% našich pokusů neskončilo ve hřišti, jemu to ale nevadilo, nechtěl to změnit a stál si za tím, abychom pokračovali ve stejném rytmu Já si myslím, že učit se chyby a opakovat je, je špatně. Ať už se jedná o jakoukoliv činnost. Začátek jarní přípravy byl hodně náročný, nejen já jsem měl bolesti zad. Naštěstí to nebyla plotýnka jako u Tomáše Fily, nyní jsem už stoprocentně fit.

Ale na trenéry se nadávalo přece vždycky...

Určitě. Ale jeho hlavním způsobem jednání je řešit všechno z pohledu síly a to u vrcholového sportu nejde. Nejvíc mě překvapilo náhlé vyhození blokaře Jakuba Veselého. Během chvilky vyhodit tohohle mladého hráče? U reprezentačního trenéra bych očekával chladnější hlavu. Toto rozhodnutí posílilo jeho sebevědomí, ale poškodilo tým a celou reprezentaci.

To asi moc neprospívá ani atmosféře v šatně a na hřišti, co?

Atmosféra v týmu mezi hráči i českými trenéry byla normální.

Několik tahounů reprezentace odmítlo pozvánku, mluvil jsi s nimi o tom? Víš, jaké byly důvody?

Trenér Bernard za sebou doposud nemá žádné úspěchy, jeho jméno není známé, také v Německu ho žádný klub neangažoval. Faktem je, že kdyby se k reprezentaci dostal někdo s renomovaným jménem, tak by nikdo z hráčů neodmítl. Ženská reprezentace má Itala Parisiho a to je kouč, za kterým všichni jdou.

Seděl ti víc trenér Jihostroje Honza Svoboda?

Určitě ano. Na mistrovství světa v Itálii měl s týmem úspěch, na Evropě nás vyřadili Poláci, kteří patří ke světové špičce, takže jsem to nebral jako neúspěch a pokračování u mužské reprezentace jsem mu přál.

Dá se říct, že neúspěch v kvalifikaci na olympiádu má na svědomí nový trenér?

Z kvalifikace na olympijské hry postoupil nejlepší tým. Němci angažovali výborného trenéra a hráli s kompletním týmem, proto postoupili.

Co říkáš na letošní kádr nároďáku, jeho sílu?

Myslím si, že pokud se vymění více jak polovina týmu, síla klesne a bude chvilku trvat, než se výkony zlepší.

Před pár dny jsi s několika dalšími hráči založil Volejbalovou asociaci. O co přesně jde a kde se tenhle nápad zrodil?

Rozhodujícím okamžikem bylo setkání s Martinem Böhmem (odchovanec a bývalý hráč Jihostroje, Brna, Kladna, nyní Příbrami – pozn. Cardy). Martin vystudoval práva a zajímá ho sportovní právo, já naopak mám ze zahraničí mnoho zkušeností a společně, ještě s několika lidmi, jsme došli k závěru, že organizace zastupující hráče tady chybí.

Jsi předsedou asociace, jsi tedy hlavním strůjcem projektu?

Správní rada volejbalová asociace mě hlasováním zvolila předsedou a já jsem tuto funkci rád přijal. Na chodu asociace se podílí více lidí, ale protože je to právě vzniklá organizace, máme před sebou ještě hodně práce.

A co je jejím cílem?

Hlavním cílem a posláním volejbalové asociace je poskytnout kolektivní ochranu sportovcům, prosazovat jejich zájmy a zpříjemnit jim sportovní život. Zabýváme se také právní a jinou ochranou sportovců před negativními zásahy sportovních organizací. Dále se zaměřujeme na aktivní podporu volejbalu prostřednictvím sportovních akcí, které povedou ke zvýšení popularity volejbalu.

Když se vrátíme zpět k reprezentaci, jak dlouho jsi za nás český tým hrál a jaké úspěchy jsi posbíral?

V reprezentaci jsem od roku 1999, ale jak jsem řekl, ještě se s ní neloučím. Pokud mi to zdraví dovolí a bude o mé výkony zájem, rád se vrátím. Mým největším úspěchem bylo 10. místo na mistrovství světa v roce 2010, kde jsem byl také vyhlášen druhým nejlepším smečařem turnaje. V roce 1999 jsem byl čtvrtý na mistrovství Evropy ve Vídni a také nejlepším sportovcem Jihočeského kraje.

Která akce nároďáku byla nejlepší a kteří trenéři, a že jich bylo dost, se ti líbili nejvíc?

Už jsem v reprezentaci tak dlouho, že už se mi to těžko hodnotí. Samozřejmě jsou trenéři na které vzpomínám rád, jako Julio Velasco nebo Zdeněk Haník a Jan Svoboda.

Kde budeš hrát příští sezonu? Budeš pokračovat v polském Kedzierzynu, se kterým jsi uhrál bronzovou medaili?

Mám několik nabídek, protože spousta manažerů píše pro můj server volleycountry.com. Dokonce si začínám myslet, že moje jméno se stává silnějším než můj servis. Nejžhavější je nabídka z Argentiny od brazilského manažera. Ale kdo mě zná, ví, že si dávám na čas.