Štěpán Smrčka po návratu z Itálie: „Je to fantazie!"

Tak co, Štěpáne, jak jste velké vítězství oslavili? Nálada v autobuse byla asi dobrá, že?

Nálada byla perfektní,  ale slavit se nedá. Teď jsme přijeli, takže místo slavení se rozejdeme tak akorát do postelí. Vždyť jsme jeli  celou noc po zápase domů. Někdo spal trochu, někdo vůbec, v sobotu hrajeme, a tak se musíme zase srovnat.

Chceš říct, že tento velký okamžik zůstal bez oslavy? To jste si nedali ani pivo?

Po zápase, když jsme nastoupili do autobusu, jsme si dali pivečko, ale jinak nic velkého. Na oslavy fakt není čas.

Jak se usínalo po sladké výhře?

Vzhledem k tomu, že jsme  byli v autobuse, tak nic moc. Ale věřím, že doma by se nám usínalo krásně.

Jak je vůbec možné, že jihočeský David porazil italského Goliáše? Co za tím je?

Asi by bylo naivní říkat, že Italové podali super výkon. Ale my jsme na tento okamžik čekali. Věděli jsme, že budeme mít šanci vyhrát, když nás trochu podcení a nepřistoupí k zápasu zodpovědně. Stalo se a my jsme to podpořili perfektním servisem, ten se nám vydařil extrémně. Dobře jsme také ztrátovali a především jsme předváděli i v poli výborné zákroky. Hráli jsme na sto, sto padesát procent, vyhráli jsme a máme velkou radost.

Hlavně tobě a Michalu Sukubovi se v útoku hodně dařilo, středem sítě jste byli téměř neomylní. Jaké to je, dělat si z takových hvězd nad sítí kašpárky?

Perfektní. My jsme proti nim hráli super zápas i tady doma před těmi čtyřmi lety. Byli jsme připraveni na to, že se nám musí dařit, pokud chceme uspět. Když ne, nebyla by šance. Ale byli jsme podpořeni kvalitní přihrávkou, i když na nás Italové tlačili dost. Perfektně jsme si je odpřihrávali a to se proti nám těžko hraje. To i týmu, jakým je Cuneo, se brání Jihostroj špatně.  Díky tomu to měli těžší.

Po posledním balonu to vypadalo, jako byste ani nevěřili, co se právě stalo.

Já myslím, že celý zápas jsme odehráli v naprostém klidu. Věděli jsme, že můžeme jen překvapit. A tenhle klid,  který nám normálně v domácí lize chybí, jsme si udrželi až do konce zápasu. A možná proto to na konci vypadalo ne úplně euforické. Začali jsme si to spíš uvědomovat až po zápase v autobuse.

Kam mezi ostatní úspěchy lze zařadit tohle vítězství?

Tohle je určitě fantazie. Je to jeden z vrcholů volejbalové kariéry každého z nás. V Cuneu nevyhrává každý, i ty nejlepší mančafty tam mají problém. A protože my jsme nepatřili mezi elitu, která tam někdy vyhrála, je to pro nás obrovský zážitek. I ti, kteří nebyli na hřišti, si zápas užili pořádně.

Asi vám všem mobily zvonily hodně dlouho do noci, je to tak?

Jo jo, to je takový ten celkem příjemný okamžik po zápase, kdy má každý z nás dvacet nepřijatých hovorů a dvacet esemesek na mobilu a musím říct, že ty ohlasy byly úžasné. Hrozně si vážím toho, že to lidi tady bavilo a byli rádi i za nás.

Co máte teď v programu?

Dnes musíme narovnat naše zlámaný těla, absolvovali jsme dvě dlouhé cesty během tří dnů a  k tomu zápas. Takže jdeme dospat manko a v pátek pak na trénink. A pak už nás čeká série zápasů.  Neříkám, že těžkých, ale jdou rychle za sebou. Hrajeme v sobotu, v pondělí, ve čtvrtek a zase v sobotu. Musíme koukat dopředu.

V sobotu přijede Aero, podle všeho byste jej měli snadno přejet. Nehrozí ale, že byste k zápasu přistoupili stejně jako nyní Cuneo v utkání proti vám?

My musíme, přesně jak říkáš, vyhrávat tyhle zápasy se slabšími soupeři. Já bych si moc přál, abychom ve výkonu z Itálie pokračovali nadále, třeba v sobotu proti Aeru. Mělo by nás teď tohle vítězství nakopnout i  do ligy, abychom alespoň z části předváděli podobný volejbal. Cuneo nás trochu podcenilo, to my teď nesmíme dopustit. 

Štěpáne díky za rozhovor, ať se daří a dobrou 

Taky díky, měj se.