pátek 30. července 2021 Bořivoj

Trenér František Mertl září v poločase spokojeností

Když pomineme prvoligové Dynamo, bezpochyby nejúspěšnějším fotbalovým klubem na Budějcku je v současnosti Malše Roudné. Kromě toho, že oddílový první tým mužů figuruje po závěrečném podzimním kole na třetím místě Chance krajského přeboru, se velmi daří také oběma dorostům, které tabulky krajských přeborů vedou.

Velký podíl na úspěších dospělých i mladíků má bezpochyby šéftrenér mládeže Roudného, jenž sám vede starší dorostence, a zároveň asistent kouče A týmu mužů v jedné osobě František Mertl. Budějcká Drbna si proto třiačtyřicetiletého kormidelníka pozvala na kus řeči, aby jej vyzpovídala.

Ještě než se dostaneme k aktuální sezoně… V minulém soutěžním ročníku divize dorostu se vaši mladíci prezentovali velmi obstojnými výkony, přesto nyní působí pouze v krajském přeboru. Jak k tomu došlo?

„V létě doznaly mládežnické soutěže kompletní reorganizace a svaz rozhodl, že po druhé lize budou rovnou krajské přebory. My jsme nemohli o ligovou licenci požádat, jelikož jsme nesplňovali dané podmínky. Nemáme muže v divizi a chybí nám umělá tráva. Nezbylo nám tedy nic jiného, než to kousnout a jít hrát do kraje, i když podmínky v Roudném jsou opravdu na vysoké úrovni – k dispozici máme čtyři travnatá hřiště.“

Není to pro roudenský fotbal a samotné hráče určitá degradace?

„Někteří kluci byli smutní, když se dozvěděli, že si divizi už nezahrají. Starší jsme chtěli motivovat společnými tréninky s A mužstvem, kam nakoukli a hráli velice dobře. Dorazové ročníky zase nastupovaly za béčko. Naštvaní jsme byli nejen my, ale také třeba zástupci Rokycan nebo ZČE Plzeň, s nimiž jsem mluvil. Pro Roudné, Krumlov a Prachatice byla divize krásnou soutěží, protože si kluci zahráli nejen s jihočeskými družstvy. Tím pádem šli výkonnostně nahoru, což se dneska ukazuje na ročníku 1992. Sedm hráčů máme v prvním týmu mužů a hrajeme na špici krajského přeboru, takže na nich určitě musela dorostenecká divize něco zanechat.“

Nemyslíte si, že návrat do kraje přibrzdí fotbalový růst některých mladých fotbalistů?

„Může se to stát. Právě proto jsme klukům dali možnost vyzkoušet si mužský fotbal, kde jejich výkonnost poroste dál. Tak kvalitní zápasy, kde v divizi museli makat devadesát minut, se v kraji hrají jen sporadicky. Na podzim jsme jich odkopali asi šest. Když se vyhraje 11:0, tak to hráčům až tolik nedá.“

Máte zprávy o tom, jak to bude s mládežnickými soutěžemi dál? Co když třeba krajský přebor vyhrajete?

„To třeba vyhrajeme, ale pokud nesplníme podmínku pro udělení licence, nemáme žádnou šanci se do druhé ligy dostat…“

Každopádně se vám daří a oba dorosty, jak starší, tak i mladší, jihočeský krajský přebor průběžně vedou. Co podle vás stojí za těmito úspěchy a kvalitní prací s mládeží v Roudném všeobecně?

„Se staršími jsem maximálně spokojen. Až na jediný zápas, který v Prachaticích vyloženě odflákli, jsme hráli velmi kvalitní fotbal. Podle mého názoru úspěchy pramení z poctivé práce, další věcí jsou již zmíněné velmi dobré podmínky, za což patří poděkování našemu výboru. Kromě čtyř hřišť je výhodou umělé osvětlení, díky němuž můžeme trénovat i večer. Některé mančafty, které nemají k dispozici umělku, se musí na konci října a v listopadu mnohdy připravovat v tělocvičnách. Když se pak hrají v tomto období ještě dvě nebo tři kola a my trénujeme pořád na trávě, je pravděpodobné, že se nám závěr podzimní sezony podaří obstojně zvládnout.“

Kde si vlastně vybíráte nové hráče? Máte nějakého skauta?

„To nemáme. Víceméně já a pan Kössl objíždíme náš rajón a trávíme spoustu času na zápasech prvních tříd. Je třeba být pozorný, o nic jiného nejde. Vybíráme si typy fotbalistů, které se nám hodí do systému. Využít můžeme rovněž několik bývalých hráčů Dynama, kteří se tam neuplatnili a hledají, kde jinde v okolí jsou kvalitní podmínky a zázemí. Nejdřív nám bylo vytýkáno, proč do Roudného taháme kluky z jiných oddílů, když tady mohli hrát odchovanci. Každý nový příchozí ale u nás roste, takže už v divizi mezi nimi a odchovanci nebyl žádný rozdíl. Někteří hráči se dokonce sami nabízí, že by v Roudném chtěli působit, takže nějaké jméno jsme si už vybudovali. Máme tedy hráče z různých koutů jižních Čech – kopal za nás kluk z Křemže, Trhových Svinů i Jindřichova Hradce, jenž je tady na internátu.“

Trenéři mládeže jsou spíš takovými učiteli. A co si budeme povídat, s některými puberťáky je občas těžké vyjít. Nemáte někdy chuť s trénováním seknout?

„Seknout? To ne… Jsem takový fotbalový nadšenec, že bych bez toho nemohl být. Přesto jsou momenty, kdy mě kluci zlobí. Píšou, že jsou ve škole a nestíhají tréninky, přitom do pěti má školu málokdo, další zase nemají připraveno všechno, co potřebují. My jsme byli v tomhle jiní. Věci na fotbal jsem si vzal do školy a pak šel rovnou na trénink. Dneska se klukům nabízí jiná lákadla, navíc se jim v dorostu začínají líbit holky, takže mají rande a podobně. Tak velké problémy, tedy až na dvě výjimky, u nás ale nejsou. Přístup ostatních je dobrý, na čemž závisí i kvalitní výsledky.“

Předpokládám, že důležitá je i spolupráce s rodiči…

„S rodiči mluvíme většinou při setkáních na dokopné po skončení minulé sezony. Jsou průběžně seznamováni se vším, co se děje a bude dít, prostě s nimi projednáváme všechno. Kolikrát sami přijdou s nápady, jak nám pomoci. Minulou sezonu jsme navíc dostali soupravy od pánů Pokorného a Halámky, pan Svoboda nám zase daroval míče. Hlavně u mladšího dorostu pak rodiče chodí na zápasy v hojném počtu a fandí. Rodiny hráčů znám v podstatě už od přípravky a musím říct, že se snaží maximálně pomáhat. Já jim za to děkuji, protože kluky třeba na fotbal vozí z okolních vesnic, což je určitě velká oběť.“

Každopádně můžou být rádi, že jejich syn dělá něco smysluplného a nefláká se s partou.

„Stoprocentně, to podepisuji! Být součástí kolektivu a mít nějakou zodpovědnost, to jim rozhodně dá něco do života.“

Jak jste již zmínil, A tým mužů Roudného je z velké části poskládaný z mladíků, kteří hráli v minulé sezoně dorosteneckou divizi. Jak náročné bylo pro mužstvo takovou zásadní změnu vstřebat?

„Ze sedmi hráčů ročníku 1992 jich šest pravidelně nastupuje v základní sestavě. Z týmu odešli hráči, kteří nechtěli pro Roudné bojovat srdcem, naopak přišli kluci, kteří si toho váží. Náš systém je postavený na mladících doplněných gólmanem Kerlem, který byl takovým jejich tátou. My jsme mu říkali ´otco´. Dan to tam držel, v kabině byl klid a utvořila se parta kluků, kteří chtějí hrát fotbal a podřídí tomu všechno. Byla otázka, jak to bude, když v říjnu několik z nich odešlo na vysoké školy. Všem jsme ale zajistili tréninky v místě jejich studia. Mančaft tedy i nadále držel pohromadě a po zápase šli všichni posedět. Živly, které do Roudného nepatřily, jsou teď pryč.“

Vím, že trenéři neradi chválí jednotlivce, přesto se zeptám – vidíte v někom, ať je v kádru týmu mužů nebo dorostu, velký talent, který se může za čas prosadit někde jinde? Mají vaše celky nějakého lídra?

„Určitě to je Miroslav Kučera, který se sice bude vracet na přípravu do Tábora, ale pro nás byl na podzim klíčovým útočníkem a dával hodně gólů, dále do budoucna se skrývá velká perspektiva v Sašovi Fedorkivovi. To je špičkový jedenadvacetiletý hráč, který by si určitě mohl zahrát nějakou vyšší soutěž. A lídr? Samozřejmě Dan Kerl, naše duše, pravá ruka, kapitán… Z dorostenců nikdo nějak extra nevyčnívá, ale do mužů se třeba prosadili a vůbec se neztratili hráči jako Vazač, Vrátil či Lerch. Hráli velmi dobře, jen musí ještě dozrát. V zimě budou trénovat s muži, takže jejich výkonnost určitě poroste.“

Jaká bude podle vás budoucnost roudenského fotbalu s mladou krví v zádech? Dokážete se za nějakou dobu vrátit do divize?

„Určitě bychom se chtěli jednou vrátit, ale s vedením máme domluveno, že by kluci měli hrát dva až tři roky krajský přebor, aby se okopali. Tým se pak doplní dalšími ročníky, z nichž by se mohli prosadit třeba dva hráči. Pokud mančaft zůstane při sobě, budoucnost roudenského fotbalu podle mého názoru není špatná. Jde ale i o to, jestli kluci nedostanou nabídky odjinud, třeba Rakousko je za kopcem. Klub však může vychované hráče prodat a tím zhodnotit práci s nimi. Získané peníze se pak zase použijí jinam. Zaplaťpánbůh, že ty dorostence máme tak dobré!“

Když mi hlavní trenér A týmu mužů Štefan Lovička v létě říkal, s jak mladým kádrem vstupujete do nové sezony, lidé se vám posmívali, že budete hrát s mateřskou školkou. Čekali jste, že se s ní dostanete takhle vysoko?

„Upřímně ne. Věděli jsme, že kluci jsou šikovní, ale mužský fotbal je jiný. Když jsme viděli, že klíčový hráč do pole nám chyběl, protože Kerl byl v brance moc daleko, řekli jsme si, že musíme hrát s nasazením, bojovností a rychlostí. Vyplatilo se! Kluci plnili všechno, co měli, rvali se, makali a hráli fotbal, za který nás fanoušci chválili. Čekali jsme, že skončíme do sedmého místa, abychom se nemuseli bát o padáka.“

Jaký je vlastně styl hry, který v Roudném praktikujete?

„Od áčka a staršího dorostu vyžadujeme kombinační fotbal v pohybu a s nasazením, žádné nakopávané míče dopředu. To umožňují mladí hráči, kteří jsou plni vitality, rychlosti a dalších podobných vlastností. Prostě je nutíme za každou cenu hrát fotbal.“

Nyní si od fotbalu na nějakou dobu odpočinete, ale začátek zimní přípravy není tak daleko. Jak bude probíhat ta v Roudném? Liší se nějak tréninkové jednotky pro muže a dorost?

„Muži začínají v pondělí 9. ledna, dorost o týden později. Model je prakticky stejný, protože – jak jsem již uvedl – naše vize je taková, aby fotbal, který hraje první tým mužů, předváděly také týmy dorostu i žáků a tím pádem fungovala nějaká návaznost. Tréninkové jednotky a objemy budou zhruba stejné. Bude se trénovat čtyřikrát týdně. Chystáme dva kondiční tréninky venku, dále plánujeme atletický koridor společný pro muže i dorost a nakonec páteční tréninky absolvují muži na hlubocké umělce, dorost v Borovanech. Co se týká turnajů, tak muži budou hrát Hlubockou zimní ligu, starší dorost turnaj v Borovanech s celky dospělých z prvních tříd a mladší dorostenci sehrají turnaj v Českém Krumlově. Od poloviny února je ale čeká zimní liga s dorosty Písku, Sezimova Ústí a Milevska, tudíž se to celé posune. Do Krumlova bude jezdit starší dorost a v Borovanech nastoupí béčko mužů, aby také mělo svoje zápasové vytížení.“

Už jsme mluvili o Mírovi Kučerovi a jeho návratu do přípravy Tábora. Jaká je pravděpodobnost, že se vám ho podaří udržet i pro jarní část sezony?

„V pondělí na výboru mi bylo řečeno, že ho opravdu stahují. On sám by rád zůstal v Roudném, ale možnost zahrát si divizi je lákavá, takže do přípravy se musí bezpodmínečně vrátit. Uvidíme, co bude dál. Mírovi to u nás vyhovuje, protože jako studentovi vysoké školy jsme mu v Praze obstarali tréninky. Je to však střelec, takže by měl určitě zkusit vyšší soutěž.“

I když je to ještě daleko… Co čekáte od druhé poloviny sezony?

„Nevíme, jak bude na jaře vypadat náš kádr, jestli náhodou někdo nedostane nabídku z jiných klubů. Do mužů chceme zapojit ročník 1993, ti lepší budou hrát v áčku, ostatní za rezervu. Dorostenci by pak tvořili další mančaft s ročníky 94 a 95. Nemůžeme proto trvat na výsledcích, jakých jsme dosahovali na podzim, jelikož může dojít k určitému poklesu. Fotbalový trend však zůstane. Důležitým faktorem bude i odchod Kerla, který společně s Kučerou udělali na podzim tak devět až deset bodů. Určitě dostanou šanci další mladíci, ať se okopou. To je bezpochyby přínos pro všechny.“

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.