Založit kapelu je snadný, stačí běhat v elasťákách

Budějcká Drbna, jakožto zvědavá upovídaná ženská, se prodrala přes ochranku do zákulisí a chvíli si s kapelou, hlavně tedy s Matějem Homolou, povídala. Popravdě řečeno se ještě u žádného rozhovoru tolik nepobavila, jako teď. Matějovi, ani zbytku kapely, rozhodně smysl pro humor nechybí.

Jak hodnotíte dnešní koncert v Café klubu Slavie?

„Dal bych mu šedesát čtyři bodů z šedesáti pěti. A to z toho důvodu, že nám hned v druhé písničce praskla struna, jinak by to bylo stoprocentní.“

Proč jste se rozhodli hrát unplugged?

„My strašně rádi jezdíme na čundry a hrajeme u táboráku. Celkově naše kapela vznikla u ohně, ale protože předtím to nebylo moc moderní, zapojili jsme se pod proud a tak patnáct let hrajeme legrační punkrock, který teď moc lidi nezajímá, takže jsme si řekli, že se zase vrátíme k tomu táboráku. Díky tomu se nám taky vrátili naši staří kamarádi, kteří na nás chodili před dvaceti lety, to bylo dnešní publikum.“ (směje se)

Plánujete akustické hraní i do budoucna, nebo to byl jen ojedinělý projekt a teď se zase vrátíte zpět k elektrickým kytarám?

„Určitě budeme dál a dál ořezávat hudební nástroje. Vrchol naší kapely bude, že budou jen čtyři členové kapely Wohnout, jedno ukulele a kolem toho se budeme motat. Bude to takový ukulele band.“ (směje se)

Jak jste přišli na nápad zapojit do vaší kapely houslistu?

„K nám se dlouho chtěl přidat Šporcl, asi neměl angažmá nebo co. My však máme ve smlouvě, že náš houslista nesmí hrát na modrý housle, a tak jsme vzali Vojtu Lavičku. Taky jsme zjistili, že neexistuje na světě jenom Šporcl jako dobrý houslista. Ne ne, není tomu tak, je to i Lavička.“ (směje se)

Chystáte nějaký nový projekt k osmnáctým narozeninám vaší kapely?

„Řekli jsme si s klukama, že vezmeme kondomy a vyrazíme do centra Prahy, kde se opijeme.“

A něco, co by mohlo zajímat i čtenáře?

„Tohle spíš čtenářky.“ (směje se)

Chystáte nové CD?

„Jedno nové máme. Stálo šestnáct korun a je prázdný. Teď je otázka, co na něj vypálíme. (směje se) Za čtrnáct dní jdeme do studia a budeme tam pracovat měsíc a půl. Doufáme, že nahrajeme nějaký solidní materiál. Jsme na to hodně připravený, tak do toho vkládáme velké naděje, ale třeba to bude taky tragédie.“

Jak se připravujete?

„Hodně cvičíme, zkoušíme. Taky se po letech každý věnujeme svému nástroji, hodně. Taky dost textujeme a děláme teambuildingy. Pořídili jsme si instruktorku, která nás honí do přírody, takže spolu běháme přespolní běh. Házíme granátem na terč a děláme takovýhle divný věci, a to všechno kvůli našim posluchačům, aby byli spokojeni. (směje se) Ta příprava byla opravdu dlouhá, tak doufáme, že se nám to vyplatí. Jestli ne, tak to zabalíme.“

Kde berete inspiraci na texty?

„Texty.cz. Všechno najdeš na netu. Fakt. My nevěděli, jak se máme jmenovat, a tak jsme brouzdali po netu, kde jsme našli neobsazené jméno pro kapelu - Wohnout. To bylo v době, kdy frčely elasťáky. Je strašně jednoduchý založit kapelu, stačí běhat v elasťákách.“ (směje se)

Jezdíte do Budějc hrát rádi?

„Hrajeme tady strašně rádi. Budějovice, Brno a Plzeň jsou mezi muzikanty město, který musíš zlomit. Jsou mraky kapel, které tady nemohou koncertovat. My fungujeme osmnáct let a prvních pět nebo deset let jsme tohle město vzdali. Hráli jsme tu dvakrát nebo třikrát a přišlo strašně málo lidí, tak jsem si řekli, že to nemá cenu. Ale nedalo nám to a zkusili jsme přijet počtvrté. Koncert byl vyprodaný a od té doby sem jezdíme furt. Jsme za to opravdu děsně rádi, protože pro celou naši kapelu jsou jižní Čechy fakt super. Jezdíme sem na čundry, taky do Českého Krumlova, na Kaplicko, Třeboňsko. Máme to tu hodně najetý, není to jenom místo, kam jezdíme rádi koncertovat, ale i místo, kam z celé republiky jezdíme na dovolenou nejčastěji. Jsme rádi, že se to povedlo a České Budějovice pro nás nezůstaly hluchý.“