Zatopení částí potrubí úplně zabránit nelze

Budějcká Drbna proto požádala o rozhovor Martina Žahourka, místopředsedu představenstva akciové společnosti Teplárna České Budějovice.

Dalo se havárii parovodu předejít? Pokud paměť sahá, při záplavách v roce 2002 podobná situace nenastala.

„Bohužel ne, v roce 2002 byla situace daleko horší. Tehdy musela Teplárna postupně odstavit téměř všechny parovody a s vypětím všech sil udržela v provozu alespoň částečně zatopenou vlastní teplárnu... Ale k věci. Situaci se předejít nedalo. Jen díky zkušenostem právě z roku 2002 a předvídavosti se nyní podařilo zabránit daleko větším škodám a problémům s dodávkou tepla a teplé vody. Po povodních 2002 také došlo k technickým změnám a opatřením, které mají za úkol právě v těchto situacích pomoci. Už zkrátka víme, kde máme slabá a citlivá místa a jak takové situace řešit. I když, co provedou přívodní živly, nikde přesně nevíte.“

K čemu a kde vlastně došlo? Opravdu hrozilo, že by parovod vybuchl?

„Došlo k zaplavení parovodního potrubí v nejníže položených oblastech s problematickým odvodněním, jako je okolí lesoparku Stromovka s nadchodem u benzinových stanic. Tady se při takto extrémních srážkách a vysoké hladině řeky Vltavy tvoří velké laguny. Nejdřív se naplní drenážní systém pod parovodem a pak se pod vodou ocitne celý parovod nebo jeho části.

A výbuch? Technicky vzato by šlo spíše o trvalou deformaci a případné roztržení potrubí. V něm proudí pára, mající okolo 200 stupňů Celsia, a zvenku ho intenzivně ochlazuje voda o pouhých zhruba deset stupňů. A to je problém. Proto se muselo potrubí odstavit, abychom zajistili především bezpečnost a zároveň předešli podstatně větším škodám. Jejich odstraňování by pak bylo nesrovnatelně časově i finančně nákladnější.“

Není pak městský teplárenský systém zranitelný? Nebo existují i náhradní trasy a záložní řešení?

„Každý systém, byť sebedůmyslnější, je zranitelný. To platí o všech energetických sítích. V takových situacích lze hovořit o velkém úspěchu, že se podařilo část dodávek tepla obnovit v tak krátkém čase. Částečné záložní trasy existují a v určitých mezích lze tedy vlastní distribuční síť zmanipulovat, ale stoprocentní náhradní řešení neexistuje. Úplně zabránit zatopení části potrubí prostě dost dobře nelze.“

Jak vůbec teplárenský systém města funguje? Mluvilo se o parovodu, horkovodu, CPS 1 a CPS 2... Jak jsou tahle zařízení spolu provázaná?

„Máte pravdu, pro laika není jednoduché se v tom vyznat. Z našich teplárenských výrobních zdrojů na Novohradské ulici a Výtopny Vráto, která najíždí v čase velkých špičkových odběrů, se tepelná energie, tedy ´teplo´, distribuuje ve formě páry páteřním potrubím - parovody. Ty končí buď ve výměníkových stanicích, nebo v centrálních předávacích stanicích. Ve ´výměnících´ nahřívají systémy topení jednotlivých domů a ohřívá se zde teplá užitková voda. V centrálních předávacích stanicích, což byl případ právě levobřežních sídlišť, jako CPS1 a záložní CPS2, se ohřívá horkovodní systém, který distribuuje teplo v celé této oblasti k jednotlivým výměníkovým a předávacím stanicím. Distribuce tepelné energie přes horkovodní systém je modernější, efektivnější a s menšími ztrátami.“

Jak vůbec průběh odstraňování havárie hodnotíte? Je těch zhruba 15 hodin odpovídajících?

„Nasazení našich lidí a hasičů bylo obrovské a patří jim velký dík. Nakonec někde výluka netrvala ani již zmiňovaných 15 hodin. Důležité je také říct, že v ostatních částech města, až na drobné výjimky, nebyla dodávka přerušena vůbec. Vzhledem k situaci a množství srážek se vše zvládlo opravdu poměrně dobře. Možná to každý neocení, ale podle mne se všeobecně projevila připravenost celého města na takovou krizovou situaci. Myslím, že nám všem velmi pomohly už zmíněné zkušenosti z roku 2002 a protipovodňová opatření. I proto třeba v Teplárně máme vlastní čerpací techniku a elektrocentrály, takže jsme spoustu čerpání zvládli v různých částech města sami.“

Proč trvá natlakování parovodu pět až šest hodin? A proč se voda v síti ohřívá také zhruba tak dlouho?

„Problémem je, že v odstaveném parovodu postupně chladne a tedy následně i zkondenzuje proudící pára. Při najíždění se tak musí celé potrubí kompletně odvodnit a prohřát. Při kilometrových délkách a dimenzi potrubí z toho máte zmíněných pět až šest hodin. A další hodiny potřebujete, aby se ohřálo obrovské množství vody, kolující v horkovodním systému. Proto jsme také o udržení chodu parovodu bojovali do poslední chvíle. Ale pak už to vážně nešlo.“

Plyne z téhle mimořádné události poučení či zkušenost?

„Samozřejmě. V každé takové situaci získáte další zkušenost a přinutí vás to opět zhodnotit funkci celého systému a případné nedostatky do budoucna odstranit. Obecně ovšem při těchto mimořádných a náhodných jevech, jakými přírodní katastrofy bezpochyby jsou, nelze všechno zcela předvídat a zajistit.“

Mimochodem, topná sezóna skončila oficiálně 31. května, takže byste už pár dnů asi nemuseli teplo vyrábět. Přitápíte tedy ještě?

„Vzhledem k vývoji počasí a situaci, jaká nastala, kdy v podstatě nepřetržitě prší a je na tuto roční dobu opravdu velmi chladno, poskytujeme dodávku tepla na vyžádání všem zákazníkům. Zájem je samozřejmě velký a my mu bezezbytku vycházíme vstříc.“

Napsal Zdeněk Zuntych