V dalším pokračování Drbny historičky se Jan Schinko podíval na Krajinskou ulici. Jejím rodinným stříbrem je podloubí, kolem kterého jezdila tramvaj s označním P. Podle Schinka znamenalo písmeno P Pražské předměstí. Mohlo ale značit i slovo pomalu.

V dnešním díle Drbny historičky se Jan Schinko podíval na dům číslo 31 v Krajinské ulici. Postavit si ho nechal Jakub Zátka. Dům získal několik pojmenování a za první republiky byl velmi oblíbeným centrem dění.

Historik Jan Schinko se tentokrát rozepsal o Staroměstské ulici. V roce 1861 tam postavil Alexander Haas staroměstkou školu. Nevydržela tam ale dlouho. Po pár letech byla zlikvidována.

V Budějcích nebyl nikdo, kdo by neznal Šmídovnu. Nejen, že byla skoro v centru, ale hlavně tam často při zábavách zasahovala patrola. Největšími uličníky ze staroměstské školy také nebyl nikdo jiný, než děti ze Šmídovny.

V létě se na budějckém náměstí na několik dní objevila zeleň. Vlna kladných reakcí, která po umístění stromů ke kašně, přišla, byla neskutečná. Vítě ale, že stromy na náměstí byly už od konce 19. století? Více se dočtete v dnešním díle Drbny historičky.

Jan Schinko se v dalším díle Drbny historičky podíval na Dům u Modré hvězdy. Jako hotel byl slavný na konci 19. století, v paměti ale zůstal i jako pivnice.

Jan Schinko se v dalším díle Drbny historičky podíval na oblíbenou řeku všech Budějčáků. Napadla vás Vltava? Nene, podle Schinka je oblíbenější Malše, Vltava se totiž městu vyhýbá.

Máme před sebou poslední díl Drbny historičky v tomto roce. Historik Jan Schinko se tématicky podíval na několik prosincových dní v průběhu let. Víte například, proč řezník ze Široké ulice obcházel hospodu se selátkem?

Dnes nás historik Jan Schinko vezme do města solnou bránou. A ukáže nám, že Budějce ve skutečnosti nemají pouze jednu.

Každý, kdo kdy projížděl Žižkovkou, míjel stejnojmenná kasárna nebo monumentální budovu bývalého Podniku výpočetní techniky. V jejich okolí se ale nachází i další zákoutí, která by neměla uniknout naší pozornosti.