Budějce mívaly splav na Vltavě mezi Dlouhou loukou a Sokolským ostrovem

Byl to pevný přepadový jez, přes který tekla Vltava v případech větší vody. Za normální vody pokračovala Vltava k biskupské zahradě, kde přibírala Malši a dál tekla za klášterem k Přednímu mlýnu. Za nižšího stavu vody přes tento jez voda nepřepadávala.

Systém toků Vltavy a Malše od počátku města přiměřeně vyhovoval. Sice se občas při povodni voda dostala do města, přičemž jednou dosahovala až k masným a chlebovým krámům (stávaly na náměstí), ale Budějce neměly předměstí a Havlindu, čímž škody nebyly tak velké jako v roce 2002.

Problém nastal až po dvou po sobě jdoucích stoletých vod v letech 1888 a 1890, kdy už měly Budějce zabydlená předměstí. V Lannovce je šikmo naproti Jasu na soklu domu umístěna tabulka, kam až sahala voda 1888 (výše než 2002). Např. v Lannovce byla voda vhodná pro loďky do roku 1900 ještě pětkrát. Regulace řek se odsunula kvůli slovním šarvátkám mezi Čechy a Němci po roce 1900 a 1. světové válce. Splav se začal likvidovat v srpnu 1930 podle regulačního plánu referenta vodocestného oddělení zemského úřadu vrchního stavebního rady Antonína Jiráska.

Splav zmizel a dne 12. listopadu 1930 v 6 hodin ráno byla prvně spuštěna hradící konstrukce nově postaveného válcového jezu, hovorově bubny, do dna řečiště a tím během asi 4 hodin bylo dosaženo plného vzdutí hladiny. Jez byl nazván podle autora regulace – Jiráskův jez. V některých listech se uváděl autor krátce A. Jirásek. Léta se pak nevážně vykládalo, že Alois Jirásek postavil na Vltavě bubny. Přispívalo k tomu Jiráskovo nábřeží na pravé straně Vltavy, které se skutečně jmenuje podle pilného spisovatele Aloise Jiráska.

Splav vzdouval vodu na valchu, jejíž objekty se nachází za všesportovní halou. Spuštěním bubnů přišla valcha o vodní sílu. Majitel jirchář a truhlář Tomáš Janovský potom truhlařil a opravoval mlýnské stroje. Zařízení valchy ale nevyhodil. Ještě v roce 1954 na vlastivědných vycházkách ukazoval učitel Ladislav Vostrý stroje žákům. Původně to byla valcha kapucínů z roku 1636. Na valše zplsťovali vlněné tkaniny.

Ke splavu vedla z města pro případnou Viktorku nebo jako dostaveníčko nepohodlná cesta oklikou. Buď přes Dlouhý most, nebo přes mosty u vodárny. U Předního mlýna sice vedla lávka přes vorovou propusť, ale jen k Malému mlýnu, který se nacházel na samostatném ostrově. Běžně se však jezdilo na loďkách. Jenže dvojice, které jely na loďce nebavilo si sednout u splavu, stačil jim prostor lodě, čímž se budějcký splav nedostal do poezie.

Postavením Jiráskova bubnového jezu a na něj převedením vod obou řek se tok za klášterem stal slepým ramenem Malše, poněvadž Vltava do něj neteče. To jen ve druhé povodni 2002, kdy Vltava přetlačila Malši. Klub za staré Budějovice usiloval o to, aby Sokolský ostrov zůstal ostrovem a vedl na něj z Hroznovky most, ale radnice prosadila sypanou šíji, pod které je jen technický proplach slepého ramene, takže Sokolák se stal zeměpisně poloostrovem.