DRBNA HISTORIČKA: V roce 1962 byla bezohledně zbořena severní strana Mariánského náměstí. A za 55 let se tam nic nepostavilo
Staví a bourá se v každém městě, to není nic mimořádného. Kdyby se v Budějcích nebouralo například od roku 1550, bylo by celé město gotické, mělo by hradby a asi dva kilometry podloubí a bylo by dnes zapsáno v UNESCO. Ale bourání by nemělo v určité lokalitě převažovat nad stavěním. Právě u nás k tomu došlo. V roce 1962 byla bezohledně zbořena severní strana Mariánského náměstí se secesním bio Grandem a klasicistním restauračním a kulturním centrem Metropol, přičemž se tam za 55 let nic nepostavilo a v dohledné době nepostaví.
Podle definice náměstí ve Slovníku spisovného jazyka českého je náměstí „větší volné prostranství ve městě ohraničené domy, do něhož ústí ulice“. Není stanoveno, kolik má mít náměstí stran domů, ale z definice je jasné, že náměstí musí být ohraničené. Může mít půdorys trojúhelníku nebo být oválné, ale ohraničené. Absolutně vzato dnešní Mariánské náměstí náměstím není. Leda, že by se části ulice Smetanovy a ulice 28. října přifařily k Mariánskému náměstí.
Dle dobových novin bylo největší událostí roku 1962 oficiální oznámení politických orgánů kraje a města, že byla na Mariánském náměstí zahájena výstavba nového Jihočeského divadla. Ve skutečnosti bylo zahájeno pouze bourání. Banka předem písemně informovala politické a územní orgány, že nemá a nebude mít na stavbu finanční krytí. Podle svědectví někdejšího správce kin, uveřejněné v časopise Jihočeská Revue 1990, dal kategorický příkaz: „Ihned začít bourat kino!“ nejvyšší politik kraje přesto, že byl ráno ten bourací den znovu bankou upozorněn na to, že banka peníze na divadlo nemá a národní banka jí v žádném případě peníze nepřidělí. A také nikdy nepřidělila.
Na zplanýrovaném prostranství občas úspěšně vystupovali provazolezci. Jeden čas na kraji prostoru byl prodej topné nafty (litr za 90 haléřů). Potom byla plocha polita asfaltem pro parkoviště automobilů. Když už každý věděl, že divadlo nebude, hlásil ironicky jeden známý řidič trolejbusu stanici na Mariánském náměstí zvučným hlasem: „U státní opery!“ Někdo to žaloval a řidič měl kádrové problémy. Musel z trolejbusů odejít a rozvážel pak melouny a ovoce v podniku Zelenina.
Bio Grand bylo postaveno v roce 1911 v pozdně secesním stylu. První „kamenný“ biograf ve městě, nepočítá-li se secesní bio Royal, které bylo trochu zděné a trochu dřevěné. Druhým byl biograf Hvězda, po válce pak Kotva a Elekta. Grand byl v roce 1949 přejmenován na kino Lípa a současně pro odpolední představení na kino Mladých. Dnes by se tam asi nehrálo, ale význam měl secesní objekt a sál s jevištěm a vzadu s balkonem. Tolik takových sálů zase město nemá. Podobně velký sál a malé sály bývalé Budweiser Bierhalle, po válce s názvem Metropol nebo U Metelců.
Po roce 1940 bylo Mariánské náměstí upraveno v nadčasovém stylu. Středem oválu, dnes by to byl kruháč, jezdily tramvaje, na stanici uprostřed se tramvaje míjely.
Po stranách kruháče stály stylové benzinové pumpy. Zmizelo vše kolem roku 1960. Na současném snímku vyniká holá boční stěna domu v ulici 28. října, ve kterém dnes sídlí policie. Dům si postavili v roce 189l Adolf a Marie Haasovi a pronajali ho eráru, ale nebylo to od nich ziskuchtivé. Výtěžek z nájmu určili na rodinnou nadaci k podpoře chudých a nemocných. Do roku 1932 sídlilo v domě okresní hejtmanství a okresní školní rada.
