DRBNA HISTORIČKA: Z oken staré nemocnice vyhlížely mladé ženy a nemravně lákaly vojáky
Když zvíkovský purkrabí rytíř Hýř (latinsky Hirzo) vyměřoval před rokem 1265 nové královské město, zvolil tři městské brány: na konci ulic Krajinské, Divadelní a Karla IV. Mělo to logiku, poněvadž budoucím městem měla procházet historická obchodní cesta Linec – Praha, která se do té doby soutoku Vltavy a Malše vyhýbala. Tak byly postaveny brány Pražská a Linecká. Na konci Karla IV. byla postavena brána Vídeňská (nazývala se také Svinenská). Cesta do Vídně byla poměrně klikatá. Až na začátku 19. století se z města postavila císařská silnice do Třeboně a dál do Vídně zvaná Rybářská, dnes část ve městě Rudolfovská.
Pohlednice zobrazuje stav před rokem 1907, protože toho roku již stál vlevo místo renesančního domu secesní dům Mikulášský (později Forejtův). Je to doba před tramvajová, kdy každá ulice byla pěší zónou. Občas projel koňský potah, což nebylo z hlediska přírodopisu marné. Koně totiž dělali koblihy, ze kterých chocholouši vyzobávali nestrávená semínka. Pokud jim našinec nesesbíral koblihy do pařeniště. Zajímavé je, že ve městě bylo spoustu ručních vozíků a dvoukoláků.
Vídeňská brána byla zbytečně zbořena v roce 1845 (například Třeboň si zachovala všechny tři brány). To už stála za Mlýnskou stokou stará nemocnice, která na pohlednici pohledově uzavírá ulici Karla IV. Ulice se zatáčela vpravo do barbakánu na Senovážném. Stará nemocnice klasicistního provedení byla zbořena po roce 1911. Ještě u ní stihla být zastávka tramvají. Zdůvodňovalo se, že jsou v nemocnici nějaké nebezpečné bacily, ale na to byla už dříve zřízena infekční nemocnice v areálu Šmídovny na Pražské. Podle dobových listů si mravní občané stěžovali, že z oken staré nemocnice vyhlíží mladé ženy (asi dorostenky) a nemravně lákají vojáky. Nedá se však říci, že by zbořením nemocnice přestaly dorostenky vojáky lákat.
Vpravo stojí dům s výrazně přesahující střechou. To je goticko renesanční barvířský dům zbořený v roce 1914. Na domě je nápis „Veřejná lidová knihovna, Národní jednoty pošumavské“ se šipkou vpravo, kde se však procházela Kněžská ulice. Knihovna se totiž nacházela přes ulici U Amonů (Malý pivovar) a majitel si nepřál mít na svém domě český nápis. Peníze za nájem si ovšem přál.
Barvířský dům koupila od Čížků Pozemková banka, nechala ho zbořit a postavila si na tom místě roku 1915 bankovní palác. Zkrachovala v roce 1924 a dům koupili Smetanů. U Smetanů pak následovala historie obchodního domu LI-DO, Baťů, Brouk a Babka, Dům oděvů, Tuzex a tak dále. Ještě po roce 1990 se v domě etablovaly dvě banky, ale neuspěly. Neudržela se v ulici ani Eskomptní banka a úvěrní spolek Včela.
Kolem roku 1974 plánovala radnice zbořit vlevo celý blok domů až k Mlýnské stoce včetně městských lázní. Měl tam stát nový velký ONV. Okresní konzervátor památkové péče nečekaně s tím souhlasil. Klidně (možná, že až tak klidně ne) byl pro zboření řady zdravých domů, jen si důrazně vymínil, že musí být zachována domovní čára. Ale k čemu konzervátor památkové péče, když s bouráním souhlasí. Byl zřízen proto, aby nesouhlasil. Ale do roku 1978 se překotně měnila politická situace.
Vynořila se akutní potřeba nové krajské politické školy a internátu KSČ, zbořily se lázně a u Mlýnské stoky vznikl nehodnotný placatý objekt panelákového typu.
