DRBNA HISTORIČKA: Prvním představením v novém divadle byl Schröderův „Praporčík“

Na snímku pořízeném po roce 1937 je hlavním motivem divadlo postavené v empírovém pojetí v roce 1819. Na pravém břehu Malše bočně u divadla stojí benzinové čerpadlo, které právě v září 1937 zde uvedl do provozu místní Autoklub. Foto je o něco pozdější, poněvadž se zdá, že už se jezdí vpravo. Na členitém objektu divadla je patrný průběh hradeb a hradební bašta Bílá.

Ve 20. století politici na radnici hlasitě plánovali stavbu nového divadla. Za 1. republiky, za 2. republiky, 3. republiky i za socialismu. Obyvatelé města a z okolí tomu vždy nějak uvěřili, protože na nové divadlo pořádali sbírky. Za socialismu prokazatelně třikrát. Největší nadšení bylo po válce v roce 1945, kdy se položil na Senovážném základní kámen. Dlouho se nic nedělo, až si lidi brali z něho cihly na památku a pak se kámen tajně v noci dovalil do Mlýnské stoky.

Je třeba připustit, že stavba nového divadla byla nad možnosti radnice. Předpokládalo se, že ministerstvo kultury uvolní peníze. Jenže nikdy neuvolnilo.  V roce 1962, kdy tajemník KV KSČ nařídil na Mariánském náměstí bourat zdravé domy, oznamovalo ministerstvo přes banku, že peníze nejsou a nebudou, ale tajemník nedbal a řekl, že byla zahájena stavba nového moderního divadla.

Historie našeho divadla nepřímo sahá až do roku 1763. V roce 1814 poslal divadelní ředitel Jiří Schwantroch na magistrát odvážný dopis, že ve stávajícím divadle, spíše kůlně, se nedá hrát. Ve hledišti se šoupaly prosté lavice. Herci se převlékali v hradební baště a po nekryté pavlači chodili na jeviště v boudě.

Původně v roce 1763 v tom místě radnice koupila spáleniště a postavila tam kůlnu pro skladiště různého materiálu, později piva z Velkého pivovaru naproti. Na nátlak krajského hejtmana hraběte Leopolda Berchtolda upravila radnice skladiště na divadlo. Po stížnosti na nevyhovující podmínky v roce 1814 chtěla radnice „skladiště“ jen opravit. Gubernium však opravu odmítlo. V tom čase zemřel purkmistr František Daudlebský ze Sternecku a novým byl ustanoven policejní komisař Vincenc Strandl, milovník divadla. Získal od gubernia povolení ke stavbě divadla nového.

Uvažovalo se o použití hradebních zdí, ale zůstala jen věž Bílá a linie hradeb. Vypsala se soutěž stavitelů, z níž byl vybrán Martin Schmidtschläger, stavitel divadla v Teplicích. Rozhodl o tom táborský krajský inženýr Pavlovský z Rosenfelderu, kterého si naše městská rada pozvala jako rozhodčího. Začalo se stavět v roce 1817. Později místní listy uvedly, že nad bývalou pivovarskou lednicí nalezla budějovická stálá scéna svůj útulek. Léta se tradovalo, že se lednice ještě používá. Herci tam po představení občas nějaký sud narazili (doloženo to není).

Divadlo bylo otevřeno dne 26. prosince 1819. Prvním představením byl Schröderův „Praporčík“. Martin Schmidtschläger postavil divadlo na tu dobu dobré, baroko už bylo pryč, vládl klasicismus. Po 100 letech již nevypadalo divadlo reprezentativně a bylo malé. Tenkrát v roce 1819 byly ovšem malé i Budějovice. Historii (200 let verbální zápas o divadlo) však má. Hodnotná je lokalitu u Malše, skoro jako Národní divadlo u Vltavy.