DRBNA HISTORIČKA: Na Lidické stála zapomenutá textilní továrna Blanica

Na Lidické poblíž rohu ulice Matice školské (na rohu bývalo řeznictví U Stožických) stojí v půdorysu příčně na Lidickou zajímavá památka - bývalá továrna na pletené a stávkové zboží, též na prošívané deky, původně Richarda Kaufmanna z let před rokem 1913. V roce 1923 je již zde pobočný závod vodňanské firmy Blanica, který se rychle rozvíjel a měl v konjunktuře až 150 zaměstnanců. V továrně bydleli úředník R. Ehrmann a domovník Vojtěch Sejk s manželkou Marií. V roce 1933 ukončila Blanica výrobu v důsledku hospodářské krize. V roce 1935 byla zase zapsána do obchodního se stejným sortimentem. V roce 1937 koupila Blanici banka Union. Původní firma Blanica ve Vodňanech měla v názvu Blanica, Jungmeister a spol., později majitel Vilém Karpeles. Nepřehledné je to i po roce 1945.

List Jihočech ze dne 6. září 1946 oznámil, že podle rozhodnutí ministerstva průmyslu bylo firmě Goth a spol. v Aši, pod národní správou, povoleno přestěhovat se na Lidickou do prázdné Blanice. Potvrdila to i Jihočeská pravda. Ale už neuvedla, proč se stěhování z Aše neuskutečnilo. Možná to ani nevěděla, rozhodovalo se v Praze. Kvalitně nebo nekvalitně, různě. Jednotný národní výbor se snažil něco udržet. Příkladem je čokoládovna Merkur, která podle pamětníků „podlehla“ pražskému Orionu. Do Blanice se provizorně nastěhoval textilní provoz z Písku.

V paměti zůstalo částečně, že zde byly SPZ - Státní pracovní zálohy, odbor strojírenství a v nové paměti odborné učiliště n. p, Motor. V roce 1949 ustavil MOTOR – UNION Středisko pracujícího dorostu. Sídlilo na Střeleckém ostrově v novém podniku Českobudějovické strojírny (zkratka ČBS, hovorově Čebes). V roce 1951 se středisko stěhovalo do bývalé továrny na cukrovinky Fürth v Průmyslové.

Některé učebny sídlily ve škole v Baarovce. Krajský národní výbor chtěl učiliště trvale umístnit v bývalé německé škole v Mánesovce (tehdy ulice Čapkova), ale škola se měla podle moderního plánu bourat a zbourala. Razily se nové mosty Pionýrů, Kosmonautů a velký vnitřní dopravní okruh. (Odborníci: lepší by byl vnější okruh.)

Roku 1953 zřídilo ministerstvo pracovních sil Státní pracovní zálohy (používalo se jen zkratkou PZ). Řídilo výuku a neslo finanční náklady. Učiliště Motoru se přemístilo z Fürthovky na Lidickou do bývala Blanice konečně do vlastního areálu. Internát, přesněji Domov mladých, pro učně se zařídil v někdejší Westenově vile v Dukelské. Dostavby a opravy řídily Československé stavební závody. n. p., které sídlily na náměstí č. 37. Příliš časté stěhování podniků, institucí a úřadů by1o řízeno z centra, který sledoval vlastní zájmy. Textilní průmysl byl pro město výhodný. Na těžký zde nebyly tak dobré podmínky. Zamítla se textilka z Aše i jihočeská Blanica.

V někdejší Blanici byl v roce 1928 postaven nadzemní průchod mezi budovami. Studenti neprůmyslových škol chodili do učiliště Motoru na výrobní praxi. Možná si vzpomenou, vyrobili jsme si tam pod dohledem mistra Hebíka svorku, nebo malé kladívko. V Blanici také působila tiskárna Horký a Hrnčíř. Všechno se sem nevejde.