DRBNA HISTORIČKA: Na osudu hotelu Zvon se podepsalo gestapo i nucená emigrace
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko opět podíval na historii hotelu Zvon na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. Věděli jste, že se v něm dříve zaučovali mladí učni, vařilo se tam pro pět tisíc lidí, a v přilehlém bufetu jste si mohli koupit hranolky na cestu?
V podloubí v části historického domu U tří bílých zvonků je zavěšen poutač ve starobylém stylu s nápise GRAND HOTEL ZVON, SINCE 1533. To byl ve městě čas přechodu z pozdní gotiky do renesance. V hlavní chodbě hotelu byly po roce 1990 (na krátko se vrátil Jan Mikeš ml.) obnoveny původní renesanční fresky a v patře ručně vyřezávaný strop. Slovo SINCE volně přeloženo z angličtiny znamená „od té doby“. Sice tehdy do ještě nebyl hotel, jen asi právovárečný objekt s hospodou, ale v tom roce, nebo poté, byly dva gotická domy sloučeny pod jedno průčelí.
Na rozdíl od období režimu c. k. to byl za majitele Jana Mikeše st. zcela český hotel. V roce 1940 byl Jan Mikeš st. zatčen gestapem a Němci mu sebrali majetek. Jan Mikeš stačil zachránit za pomoci zaměstnanců, kteří se museli vloupat do svých vlastních skladů, aby si odnesli a tajně autem odvezli uzenářské zboží, konzervy a náčiní, co to šlo. Které potom rozdali. Naštěstí Jan Mikeš unikl koncentráku a vrátil se domů. Jeho syn Jan Mikeš ml. studoval v té době hotelovou školu ve Švýcarsku.
Hned po německé okupaci a válce se vrátil, ale i tak se pro jistotu neobjevoval na veřejnosti, zejména po únoru 1948. Dne 27. července 1948 se Jan Mikeš st. rozloučil se synem u kapličky na rozcestí za Dasným. Jan Mikeš ml. (narozen 1927) se spolehlivým hajným přešel potom hranice. Loučili se s tím, že za rok, za dva se zase vrátí domů do Čech. Ale s manželkou Alenou se mohl vrátit až v roce 1990. Jan Mikeš st. zemřel v roce 1950. Jan Mikeš ml. ve svých 75 letech v roce 2002 náhle podlehl infarktu při sjíždění řeky na severu Kanady (bydleli ve Vancouveru). Stihl ve městě rekonstruovat hotel Zvon, který mu byl vrácen v restituci a podílet se na znovu postavení pomníku Adalberta Lanny, Jan Valeriána Jirsíka a dalších aktivit. Veškeré náklady s tím spojené v tichosti zaplatil.
Z hlediska historie se pro název Zvon vyskytl ještě jeden a to zlatý zvon. „Změna místnosti. Velmi dobré a laciné hodiny. Velký a již několik roků řízený sklad hodin F. J. Zinka, hodináře v Českých Budějovicích, nalézá se na velkém náměstí U Zlatého zvonu, čp. 262,“ oznámil dne 12. listopadu 1870 list Budivoj.
Před rokem 1964 při opravě hotelu Zvon byl k hotelu organicky připojen sousední dům, dříve Ausobského knihkupectví. Pokračoval sem bufet a zde v podloubí okénko rychlého občerstvení. Hranolky s tatarkou do ruky a jedlo se cestou. Ve Zvonu bylo také učňovské středisko. V roce 1957 byl v přízemí otevřen nový provoz Automat. Něco jako automat Koruna v Praze. Náš měl kapacitu 5000 hostů denně. Na průčelí se objevily zářivé neony (byly zde i za Jana Mikeše, pak byla pauza). V zadní místnosti, vedly tam tři schůdky (nahoru), se zařídil koktejlový bar. Brzy však koktejly nadřízený orgán Zvonu, tj. Restaurace a jídelny a jeho zřizovatel ONV, zrušily. Po roce 1990, to již za majiteli Jan Mikeš a syn, upoutával nápis Vítejte milí hosté.
