DRBNA HISTORIČKA: Vetry brázdily Budějce, po vyřazení sloužily jako včelín i stavební buňky
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko vrací k francouzským trolejbusům Vetra, které jezdily v Budějcích od roku 1948 do roku 1965. Připomíná první jízdu do Čtyř Dvorů, okružní linku i to, jak vozy po vyřazení neskončily na šrotu, ale jako chaty, stavební buňky nebo třeba včelín u Tupes.
Na snímku pořízeném před rokem 1965 stojí u spořitelny trolejbus značky Vetra, hovorově u záložny ve Sterneckově ulici. Ulice se tehdy jmenovala jinak, ale politici si na ni „zasedli“. Pořád ji přejmenovávali (Židovská, Sterneckova, Obchodní, UNRRA, Stalingradská, Volgogradská, Kopeckého, Jirsíkova apod.), takže obecně srozumitelné bylo používat název Sterneckova.
Trolejbusy Vetra z Francie s motorem z ČKD jezdily ve městě v letech 1948 až 1965. Kolem spořitelny, kde byla zastávka, jezdily linky 1, 2 a 4. Linky 1 a 2 v obou směrech, linka 4 jen v jednom směru jako okružní, zvaná Okruh, původně linka G. Mohlo by se cvičně zkusit si představit, jak se trolejbusy míjely třeba v Kanovnické. Téměř nemožné, ale míjely se. Asi ohleduplnost řidičů i chodců.
U spořitelny byla frekventovaná zastávka. Cestující ze Čtyř Dvorů, Pražské nebo z Nemanic vystoupili a byli hned na náměstí. Trolejbus na snímku má nečitelné číslo linky. V úvahu připadají linky 1, 2 a 4 či Okruh (neměla konečnou, vozy postávaly u nádraží). V letech 1946 a 1947 počítaly Jihočeské elektrárny a radnice s trolejbusy značky Praga TB, ale nesehnaly dodavatele. Pragovka byla pobořená při bombardování na konci války, nemohla, a Tatra a Škoda nestíhaly.
V roce 1948 byly tedy koupeny 3 trolejbusy Vetra z Francie, do kterých dodala elektro výzbroj ČKD. Roku 1949 se přikoupilo dalších 9 Veter. Jeden vůz byl pro veřejnost vystaven poblíž divadla. Vetry se do 28. února 1950 potkávaly s tramvajemi na Pražské. Poslední Vetra jela v říjnu 1965. Všech 12 vozů mělo svá evidenční čísla a vedla se o nich statistika, kam a kolik najezdily km.
Ale úplně nezmizely, sloužily dál. Účetně se vyřadily a různě si je někdo koupil za smluvní cenu. Tradovalo se, že jedna Vetra sloužila v Boršově jako šatna u fotbalového hřiště. V Branné se dával trolejbus jako vlečňák za traktor, čímž se dopravovali členové JZD na pole. U Tupes se upravil na včelín. Několik dalších sloužilo jako stavební buňky, někde chaty. Když se po roce 1990 pátralo po „druhých“ trolejbusech, bylo už pozdě.
Prvně vyjely Vetry pro cestující dne 28. října 1948 ze Stalinova náměstí do Čtyř Dvorů na otáčku u hotelu Union a kasáren. Čtyři Dvory byly samostatnou obcí s MNV a za Dlouhým mostem trolejbus slavnostně vítaly. Hrála hudba, projevy, stříhání pásky. To byla linka A (později č. 1). Na Sadech se něco dodělávalo, takže se chvíli jezdilo do Čtyráku z Jirsíkova náměstí (Mariánské). Dopoledne se jezdilo zadarmo, odpoledne se platilo. Dne 6. srpna 1949 přivítalo první trolejbus linky B město Rudolfov. Vetra bez problémů vyjela obávaný kopec v Rudolfově. Po čase byly linka A a B spojeny v jednu trať č. 1. Současně vyjel Okruh od Grandu a dne 7. srpna 1949 začala jezdit pozdější linka č. 3 Suché Vrbné – Rožnov. Dnes už systém prvotních tratí má jen technický význam. Cestující prostě nasedli a co jelo kam, to si přečetli na čele vozu. Když spadly kladky (nejčastěji u viaduktu), došli pěšky. Pamětníci připomínali, že byli i řidiči, co nahodili obě kladky najednou.
Trolejbus Vetra byl dlouhý 10 m, široký 2,5 m, výška vozu 2720 mm, hmotnost vozu 9600 kg, předepsaná maximální rychlost 50 km/hod, 24 míst k sezení, 50 ke stání, řidič a průvodčí, topení pod podélnými sedadly. Vetra se často vyskytovala na náměstí u radnice a jinde až do vzdálenosti 1 km od trolejí. Měla totiž baterii s kapacitou do 2 km. K radnici se vozily významné delegace a také okázalé svatby, když si rodina ženicha zaplatila. Poslední Vetra jela v říjnu 1965. Zůstaly jen fotky.
