DRBNA HISTORIČKA: Vojáci utráceli za pivo a dělali problémy. Pomohla až Mariánská kasárna

Poklidný obrázek z časů c. k. a tramvají (prvně zde jela v roce 1909) v okolí Mariánských kasáren. Husovou třídou, tehdy Říšskou, je v pozadí vidět dívčí školy, dům U Zelené ratolesti a částečně obchodní akademii. Na místě kasáren, postavených v roce 1843 a pojmenovaných po úřadujícím císaři Ferdinandovi, stály do toho roku na Mariánském náměstí dva domy majitelů Jana Hovory a Václava Šrámka. Sousoší P. Marie stálo na opačné straně náměstí od roku 1716.

Změnu zástavby připravili zdejší právovárečníci v roce 1841, kdy se rozhodli postavit pro vojsko samostatnou budovu. Dosud bylo vojsko ubytováno různě po městě a důstojníci u měšťanů. S vojskem byly pořád problémy. Právováreční měšťané mohli vojsko, vyjma důstojníků, za pomoci obce z města vytlačit do lágrů v okolí s případným zákazem vstupu do města, ale obchod je obchod (dnes kšeft je kšeft, dtto byznys). Jenže přišli by o odbyt, vojáci toho dost po službě vypili. Výhodnější bylo postavit pro vojsko kasárna a odběr piva zachovat.

Právovárečníci koupili dva domy od pánů Hovory a Šrámka, nechali je zbořit a dne 30. května 1843 byl slavnostně položen základní kámen kasáren. Půdorys kasáren ve tvaru písmene L vymezil trasu „výpadovky“ k dřevěnému Dlouhému mostu. Tehdy po levé straně stál jen domek a kousek dál dům U Zelené ratolesti. Po pravé straně za dnešní Resslovkou se rozkládaly dva městské rybníky.

Pohodu na obrázku tvoří také tramvaj P (na Lineckou jezdila tramvaj L). Jede svým tempem. Nervózní cestující kritizovali tramvaje P, že jedou pomalu, a tramvaje L „langsam“. Na Mariánském byla výhybna, na níž jedna tramvaj čekala na druhou. Interval byl tři až čtyři minuty, případně více. Z restaurace Metropol bylo na výhybnu vidět. Když jela druhá tramvaj, stačil host zaplatit a tramvaj chytil.

Autorem projektu a stavitelem kasáren byl městský stavitel Josef Sandner, který ve městě postavil více domů v klasicistním stylu. Z výtvarného hlediska jsou kasárna, včetně širokých chodeb a schodiště pro potřeby vojska, hodnotná a byla by i jako civilní stavba. V roce 1874 byly kasárna zestátněna a přejmenována na Mariánská kasárna. Roku 1885 se do kasáren nastěhoval 91. pěší pluk, který se tvořil z branců jihočeských okresů.

Toto pravidlo vedlo k tomu, že se sem dostal jednoroční dobrovolník spisovatel Jaroslav Hašek na základě domovského práva v Mydlovarech. Otec Jaroslava Haška jménem Josef Hašek byl synem Františka Haška, sedláka v Mydlovarech. Jaroslav Hašek zde meškal a ve vojenské nemocnici „ležel“, odkud podnikal výpravy do hospod na Lineckém. Sice jen tři měsíce, ale stálo to za to. Připomíná se také Václav Havel, pozdější prezident, a básník Fráňa Šrámek.

V roce 1967 se nebývale zaktivoval Útvar hlavního architekta města (dále jen ÚHA). Dopisem ze dne 2. prosince 1967 oznámil ÚHA hasičskému sboru v ulici Jaroslava Haška, že počítá s demolicí tohoto požárního útvaru, demolicí kasáren a domu policie na Švermově náměstí. Hasiči, policie a vojsko byli tímto dopisem a chystanou demolicí zaskočeni. V roce 1969 jim ÚHA odpověděl přesněji, že přes jejich areály povede vnitřní dopravní okruh.

Další oznámení ze dne 20. července 1970 bylo oficiální: podle směrného územního plánu bude Švermově náměstí spojené s Klavíkovou ulicí s novým přemostěním Vltavy, přičemž bude demolována celá jedna strana domů v Klavíkově ulici, hasiči, kasárna a ještě několik domů pro přivaděče na vnitřní dopravní okruh. Paradoxně se tento nepříčetný územák neuskutečnil kvůli Biľakově „Poučení z krizového vývoje“.