DRBNA HISTORIČKA: Kavárna Savoy bývala srdcem budějovického nábřeží

V roce 2000 zanikla na rohu Divadelní a Zátkova nábřeží slavná kavárna Savoy, když už byla nedůstojně stísněna v zadní části domu s postranním vchodem, čímž celý prostor obsadila prodejna sportovních potřeb. Ono by to nevadilo, že ve výlohách se objevily dresy, bundy, trenýrky, míče apod., to se stává, ale že se ztratilo kouzlo lokality tvořené kavárnou Savoy, divadlem a Malší, připomínající okolí kavárny Slavie, Národního divadla a Vltavy v Praze. Možná nesrovnatelné, ale podstatou stejné.

Magistrát města se pokusil prostor nábřeží u Savoye nějak vylepšit tím, že se tam na chvíli zavedly trhy, potom stanoviště kočárů, přeložené z náměstí, ale nedařilo se. Protlačilo se parkoviště a pruh pro cyklisty.

Kavárnu Savoy otevřel dne 31. srpna 1929 přesně ve 12.00 hodin Bedřich Klabačka. Od té chvíle byl kavárníkem, předtím vrchním číšníkem v restauraci v Besedě. Bedřich Klabačka byl úspěšný. Zavedl kavárnu taneční s orchestrem, pohodlné plyše, k tomu vinárnu a Bridge Room, nabízel klubovní místnosti, v sezóně postavil letní kavárnu. Vcelku nic neznámého, ale trefa do doby prosperity hospodářské a stylu art deco.

Název Savoy připomínal Savojské Alpy ve Francii. Z turistických prospektů, ze zpráv v místních listech a zachované korespondence (pohlednice) je patrné, že zámožní obyvatelé města jezdili na dovolenou, letní byt apod. do rakouských Alp. A kdo na to měl, až do švýcarských a francouzských Alp (Savoy, Chamonix).

V roce 1946 měl Bedřich Klabačka potíže. Kádrovalo se, co kdo dělal za německé okupace (na radnici bylo k tomu zřízeno oddělení). Na čas byl internován ve sběrném táboře. Kavárnu tak převzal Karel Dejmek. Ale v roce 1948 politici Savoy zavřeli. List Svobodné slovo v červenci 1948 o tom dobově informoval:
„V bývalé kavárně Savoy v Českých Budějovicích se právě zřizuje konstrukční kancelář Stavoprojektu. Jistě je pro nás důležitější stavební rozvoj nežli kavárenské plyše.“

Není přesně doloženo, jak to následně v politických orgánech a na radnici probíhalo, ale asi byly dnešním termínem pod tlakem zvenčí i zevnitř a v roce 1951 Savoy povolili. Ustoupili kávě, vínu a zábavě. Snadno však ne, vydupaly si, že to nebude Savoy, nýbrž Bajkal.

V roce 1952 nařídily odstranit nad vchodem do kavárny velký neon v podobě taneční dvojice s odůvodněním, že taneční pár představuje buržoazní mládež ploužící se po parketu. Ještě v roce 1968 používal ONV a hygienici ve stanoviscích k rekonstrukci Savoye termín Bajkal, zatímco útvar hlavního architekta povolil rekonstrukci Savoye. Roku 1970 byla Savoy znovu otevřena a zase bylo plno.

Savoy byla vždy nějak propojena přes ulici s divadlem. Asi nebylo pravidlem, že by si tam herci a diváci o hlavní přestávce zaběhli se posilnit, dokonce v kostýmech. Doloženo ústně je, že herec Miloš Kopecký do Savoye vždy zašel, když jel na svůj mlýn na Křemžském potoce. Jednou zde uzavřel diskuzi o negativních účincích alkoholu památnou větou: „Alkohol v malých dávkách je neškodný v jakémkoliv množství.“ Možná to nebyla jeho prvotní myšlenka, ale ze Savoye se to rozneslo. Může se o této Kopeckého větě diskutovat, ovšem jinak kavárníci, vinárníci, jinak lékaři v Červeňáku.

Prostor Savoye, divadla a Malše byl budějovický genius loci (to znamená duch místa). Nese se ve městě, že by se mohl obnovit.