Ani vzácný host nedonutil věžného znovu hlásit půlnoc. V Budějcích se z Černé věže dvakrát nehlásí

Od začátku stavby Černé věže se počítalo s tím, že bude reprezentovat město, ale také to bude také věž strážní, hlásná a zvonice. Též věž hodinová, ale hodiny byly na věži instalovány později. Hodiny byly v provozu do roku 1641 na věži kostela sv. Mikuláše, který toho roku vyhořel. Pro strážného či hlásného a zvoníka byl na ochozu zařízen služební byt. Kdo navštívil Černou věž, jistě si umí udělat představu, co to asi bylo za byt. Posledním a nejznámějším městským věžným, který na věži bydlel s početnou rodinou, byl František Schestauber.

V roce 1906 zemřel věžný František Turinský. Jeho manželka se hned z věže se třemi malými dětmi odstěhovala dolů. Službu na věži nastoupil František Schestauber starší (žil v letech 1876 až 1927), vyučený pokrývač a současně člen městského hasičského sboru. Měl na věži celkem čtyři manželky. První tři asi nečekaly, co bydlení na věži obnáší a v mladém věku krátce po sobě zemřely, i když jako důvod se neuváděla „věž“, ale nemoc a v jednom případě potrat. Až v roce 1925 si vzal za manželku  Františku Otrubovou z Čížkrajíc, která na věži vydržela.

František Schestauber měl sedm vlastních dětí a ještě dvě vyženil. Podle Františka Schestaubera mladšího jeden čas bydlelo na věži 12 lidí. Ale zase se Františkovi staršímu nedařilo, tentokrát sám na věži zemřel dne 30. března 1927. Kamarádi hasiči ho snesli dolů. František mladší, narozen v roce 1906, byl v tom čase na vojně, radní ho z vojny vyreklamovali. Hned nastoupil službu na věži, následujícího roku 1928 se oženil s Helenou Šandovou z Kněžských Dvorů a v roce 1929 se jim narodil František Schestauber nejmladší.

František mladší běhal (později spíše chodil) na věž služebně denně nejméně 31 let. Ještě v roce 1958 dostával za zvonění dle požadavků Děkanského úřadu 90 Kčs. Před tím běhal nahoru na věž neslužebně 21 let. Někdy i osmkrát denně. Znal každý schod. Bral to v mládí sportovně, osobní rekord měl 1 minutu a 10 sekund. Dolů měl osobní rekord 47 sekund. Jeho rekord nahoru se podařilo atletům v roce 1997 překonat, ale dolů ne, to bylo pro atlety příliš krkolomné. Pro Františka mladšího ne, věděl, kde je jaký trám a vždy včas uhnul hlavou.

Byt na věži byl zrušen v roce 1946, poněvadž potom bydleli Schestauberů v Kněžské ulici. František mladší a František nejmladší ještě nějaký čas na věži zřejmě pobývali. Potom chodil František mladší na věž „do práce“. Kolem roku 1964 byly služby na věži zrušeny. Pak chodil na věž v turistické sezoně Jaroslav Schrabal jako kustod, informátor, pokladní a správce věže.

Na věži se stávalo leccos. Mládenci brávali s sebou na věž slečny a pouštěli je na žebřinových schodech napřed, aby jako gentlemani mohli zachytit případný pád slečny, ale ve skutečnosti prý jim šlo o něco jiného. Několikrát museli Františkové rozmlouvat návštěvníkům, to už předem poznali, jak se člověk podivně chová, skok z věže. K povinnostem věžného nebo jeho pomocníků také patřilo hlásit v noci hodiny.

Jednou ve vinárně pod věží (Hubertus) meškal spisovatel J. S. Machar. Chtěl slyšet půlnoční hlášení z věže, ale rozjařená společnost se opozdila, bylo už odhlášeno.

Profesor Šafář se snažil situaci zachránit, volal proto nahoru na věž, aby věžný ještě jednou půlnoc zahlásil, že mají zde vzácného hosta, který by to chtěl slyšet. Chvíli bylo ticho a pak se z věže ozvalo tlumeným hlasem, aby mu políbili pr... V Budějcích se od té doby právem traduje, že dvakrát se nehlásí.

Napsal Jan Schinko