Počasí dnes1 °C, zítra3 °C
Pátek 22. listopadu 2024  |  Svátek má Cecílie
Bez reklam

Zaostřeno na vltavské dominanty: Lipenská přehrada

Jet na Lipno, vykoupat se - ideální plán pro horké letní dny. Lákání krásného jihočeského moře neodolala ani Budějcká Drbna. Jen svůj den neprožila na Lipně, ale pod Lipnem ve Vodní elektrárně Lipno I, kde právě probíhá unikátní generální rekonstrukce, a také v prostoru přehradní hráze.

Vodní elektrárna Lipno I byla vybudována v letech 1952 až 1958, do provozu byla uvedena v roce 1959, disponuje dvěma soustrojími Francisových turbín o jednotkovém výkonu 60 megawatt. A právě generální a historicky nejrozsáhlejší rekonstrukce technologických zařízení elektrárny je důvodem, proč se Budějcká Drbna v doprovodu Daniela Barcala, hrázného a správce areálu přehrady, vydává pod Lipno, do podzemí.

Ano, skutečně do podzemí. Elektrárna je umístěna 160 metrů pod povrchem země, v kaverně, která byla vylámána ze žulové skály a dosahuje úctyhodných rozměrů 60 x 22 metrů šířky a délky a 38 metrů výšky. Podle pověsti by se do ní vešel celý pražský chrám svatého Víta - nebo také fotbalové hřiště.

Cesta do nitra hydrocentrály začíná zcela nenápadně - vstupem do výtahu. Kabina připomíná výtahy, na jaké jsme zvyklí, ovšem její pohyb směrem dolů už tak obvyklý není. Vede 210 metrů dlouhou šikmou štolou a okénka ve stěnách výtahu nabízí možnost šikmé klesání nebo stoupání výtahu sledovat.

Výtah dosedá, jsme na místě. Znát teoreticky rozměry podzemní elektrárny je věc jedna - a vstoupit do nich v realitě je věc druhá. Překvapivá rozloha klimatizovaných prostor, kterým dominuje obří ´cívka´ rotoru turbíny. A také velký barevný transparent na zdi.

„Transparent v padesátých letech visel v hale budějckého nádraží,“ říká Daniel Barcal. „Je sice poplatný své době, ale v zásadě znázorňuje schéma elektrárny celkem přesně. Voda ke každé ze dvou turbín přitéká v objemu 46 kubíků za sekundu, na lopatky oběžného kola turbíny padá dvěma rourami o délce 160 metrů a o průměru 4,5 metru u vtoku a 2,5 metru u kulového uzávěru turbíny. Ta přes hřídel otáčí rotorem generátoru, který vyrábí elektrickou energii o napětí 15 kV a výkonu 60 MW. Na transparentu je i tunel, kterými odtéká odpadní voda z turbíny. Elektrická energie z generátorů se vyvádí tunelem pomocí kabelů do nadzemních transformátorů a rozvodny, odkud je dále dodávána do sítě. Jak říkám, je to namalované hodně zjednodušeně, ale pro laické pochopení určitě dostatečně,“ usmívá se Daniel Barcal.

A následující prohlídka elektrárny jeho slova potvrzuje. „Rekonstrukce je společným projektem provozovatele elektrárny, skupiny ČEZ a státního podniku Povodí Vltavy - zjednodušeně řečeno, jak při rekonstrukci, tak při provozu ČEZ zajišťuje vše, co souvisí s výrobou elektřiny a Povodí Vltavy. Vše, co souvisí s vodou. Rekonstrukce začala v listopadu 2012 a je naplánována na rok, tedy do listopadu 2013,“ přibližuje průběh rekonstrukce Daniel Barcal.

„Rozpočet rekonstrukce je 200 milionů korun a představuje především kompletní výměnu turbíny a její regulace, přetěsnění potrubních systémů a opravu vtokové části - tedy výměnu kulového rychlouzávěru, vodicích kolejnic a česlic. Asi nejnáročnější fází bylo vytažení rotoru, který váží 230 tun. Ten zůstal tady v elektrárně a byl kompletně opraven, stotunový stator generátoru byl naopak odvezen do šrotu a nahrazen novým,“ dodává hrázný.

Daniel Barcal upřesňuje, že stator musel být rozdělen na dvě padesátitunové části - k dopravě technologií slouží v elektrárně nákladní výtah, jehož nosnost je ´jen´ 80 tun. Manipulace s obřími částmi zařízení byla samozřejmě zajištěna i pomocí jeřábů a dalších zařízení.

Z hlavní, největší haly elektrárny, se spletí chodeb vydáváme do komory zmíněného kulového rychlouzávěru. Jeho účel je jasný - v případě nebezpečí rychle, během 30 sekund, uzavřít přítok vody k turbíně. Rychlouzávěr byl kompletně vyměněn a bezpečnost je zajištěna i dalším zařízením.

„Voda má samozřejmě obrovskou sílu a v krajních situacích se musí počítat i s tím, že by mohlo dojít k poškození přívodního potrubí, voda by začala vnikat do strojovny, právě v této části. V takovém případě by byla okamžitě uzavřena tato vrata,“ ukazuje Daniel Barcal na mohutný blok ocelových vrat. „Vrata jsou za normálních podmínek otevřena, pokud by hrozilo nebezpečí zatopení, hermeticky se uzavřou a zabrání tak vniknutí vody do dalších částí elektrárny.“

Z komory rychlouzávěrů zamíříme k soustrojí obou turbín - nové i staré. Pohled na obě nabízí zajímavé srovnání a také představu o náročnosti rekonstrukčního procesu. Daniel Barcal upozorňuje na množství betonu, které bylo při demontáži původního soustrojí odstraněno a také odvozeno - v podmínkách podzemního prostoru zcela prozaicky zednickými kolečky.

V zajímavém kontrastu se složitou technologií soustrojí jsou jednoduché tmavé oblouky, které se klenou v protější zdi. Odpadní tunely o šířce devět metrů a výšce osm metrů, kterými odtéká voda z turbín, se po necelých 100 metrech spojí v jeden tunel, dlouhý 3,5 kilometru a ústící do vyrovnávací nádrže elektrárny Lipno II u Vyššího Brodu.

Podzemní návštěva je u konce, čeká nás cesta vzhůru, samozřejmě opět výtahem, i když je možná i jiná alternativa výstupu na povrch - po 675 schodech.

Opouštíme podzemí a vydáváme se... znovu do podzemí. Přesněji, do ´podhrází´, do nitra lipenské přehradní hráze, která je 296 metrů dlouhá, v koruně 10 metrů široká a 25 metrů vysoká.

Stejně jako v elektrárně, i tady si můžeme udělat představu o ´skryté´ podobě a funkcích hráze z barevného namalovaného schématu, i když podstatně modernějšího. Informační desky ovšem nemohou nahradit zasvěcený výklad Daniela Barcala, který nás postupně, při procházení chodbami a prostory, upozorňuje na prvky, kterými je monitorován tlak vody, regulován průtok a také je jištěna bezpečnost hráze.

„I tady provádíme průběžnou modernizaci zařízení,“ komentuje prohlídku Barcal a upozorňuje na nově instalované ovládání regulace průtoku, které je v podlaze hráze uloženo pod pevnou skleněnou deskou. O několik desítek metrů dál je další inovace - systém, který slouží k signalizaci sebemenší odchylky v statice hráze. Z laického pohledu je to vlastně jen kyvadlo, na jehož konci je závaží. K vidění je i kyvadlo původní, s patinou času a závažím nesrovnatelně menším.

Patinu nejen času, ale i vlhkosti a vody mají také schody, které vlastně nikam nevedou, jen svým sklonem kopírují profil hráze. Schody prostě končí u zdi, která by na první pohled vypadala celkem obyčejně, kdyby za ní nebyla síla 309 milionů kubíků vody v umělém jezeře, jehož plocha je 4 870 hektarů.

O rozloze, ale také jedinečné kráse přehrady, si můžeme udělat představu o chvíli později, kdy se na ´služebním´ člunu vydáváme na lipenskou hladinu. Lipno nabízí pestrý kaleidoskop pohledů - od zalesněných, strmých břehů přes barevně výrazné lokality kempů až k dominantám krajiny - Stezky korunami stromů u Lipna nad Vltavou nebo věže kostela ve Frymburku.

Míjíme také oblíbenou lipenskou atrakci - Králičí ostrov, na kterém skutečně žijí králíci, které tam turisté jezdí krmit. Zvlněná hladina odráží barvy plachetnic i vyhlídkových lodí, mezi stromy na břehu se objevují štíty chat. A také se zcela nečekaně objeví Jezerní panna - socha půvabné dívky se shlíží ve vodní hladině díky sázce, kterou před několika lety uzavřel senátor Tomáš Jirsa se starostou obce Lipno nad Vltavou Zdeňkem Zídkem.

A na konci příběhu je právě lipenská Jezerní panna, která se těší velkému zájmu všech, kteří na Lipno přijedou. A patří k němu stejně jako fascinující prostředí elektrárny a impozantní síla hráze...

Lipenská přehrada pod drobnohledem

Pondělí, 19. srpna 2013, 22:20

Vodní elektrárna Lipno
Nenápadná budova nad podzemní elektrárnou

Štítky Zaostřeno na vltavské dominanty, Vodní nádrž Lipno, Vodní elektrárna Lipno I, přehradní hráz, elektrárna, rekonstrukce, přehrada, ČEZ, Povodí Vltavy (státní podnik), Drbna.cz, Tomáš Jirsa, Lipno nad Vltavou

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Badaxe Kocour

Docela by mne zajímalo, jak by se fotbalové hřiště - minimální rozměr 90x45 m - vešlo do elektrárny o rozměru 60x22 m ? No a Katedrála sv. Víta by se do oné strojovny vešla leda kdyby ji rozebrali a naskládali tam jednotlivé kvádry a i to je dost pochybné, její rozměry jsou 124x60 m a výška hlavní věže 96,5 m pouze vnitřek je vysoký podobně 33 m. Takže si pracovníci ČEZu povídají pěkné báchorky a novináři si jako obvykle nic neověřují a skáčou "na špek". Je div že se neobjevila i pověst o dělníkovi co ho zalili do betonu, případně jiná podobná báchorka pro lehkověrné. Elektrárna (v podstatě každá) je jistě zajímavá (zde je třeba ještě hodně zajímavý i odtokový kanál do "malého Lipna" a tamní malá elektrárna na vyrovnávací nádrži (bez ní by se Lipno nedalo provozovat). Ale pro diváka je na pohled zajímavější třeba stará elektrárna v Písku, nebo ta v Budějcích na Sokolském ostrově.

Úterý, 20. srpna 2013, 19:59Odpovědět

Zaostřeno na vltavské dominanty: Lipenská přehrada  |  Krimi  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.