Názory budějckých Ukrajinců na dění v jejich rodišti se liší

Na jihu Čech žije několik stovek Ukrajinců a mnozí se tady usadili natrvalo. Jedním z nich je bývalý novinář a marketingový manažer komunikační agentury Igor Mahal (29). Přestože se narodil na Zakarpatské Ukrajině, neboli v západní části země, k Rusku má velmi vřelý vztah.

Největší zemi světa velmi často soukromě i pracovně navštěvuje a má tam mnoho přátel, z nichž mnozí vměšování Kremlu do záležitostí sousední Ukrajiny kategoricky odmítají. „Události na Ukrajině se mě velmi dotýkají. Prožil jsem tam dětství a mám tam velkou část rodiny, jak na východě, tak i na západě země. Ukrajina tak navždy zůstane mým druhým domovem,“ říká na úvod Mahal.

Obsazení Krymu je sprostou vojenskou invazí Kremlu

Počátek složité situace jeho rodné země je podle něj zapříčiněný historickým vývojem. „Jde o velmi mladou demokracii s pestrým národnostním složením a velmi silným ekonomickým, politickým i kulturním vlivem Ruska. Již od svého vzniku v roce 1991 se Ukrajina potýká s četnými problémy - obrovskou nezaměstnaností, nefunkční ekonomikou, korupcí napříč celou společností, oligarchizací médií a politiky,“ myslí si muž původem z města Nyzhni Vorota.

Jak sám říká, tak místo toho, aby Ukrajinci hledali vlastní cestu, se v posledních letech až příliš začali spoléhat na pomoc zvenčí. „Zatímco západní (a převážně ukrajinsky hovořící) část země se upnula na Evropskou unii, ta východní, kde je velké procento ruských obyvatel, preferuje těsnější vztahy s ‚bratrským‘ Ruskem. Této náklonnosti se Kreml snaží maximálně využít. Ať už jde o tlaky ideologické či ekonomické, daří se to velmi dobře. Krym je toho dokonalým důkazem,“ dodává Mahal.

Součástí Ukrajiny je poloostrov Krym teprve od roku 1954, kdy ho - zřejmě v dobrém rozmaru - daroval tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republice Nikita Chruščov. Ačkoliv má dnes Krym poměrně silnou autonomii, část jeho obyvatel, kterou tvoří převážně Rusové, touží po samostatnosti, případně po připojení k Ruské federaci.

„Je tedy logické, že ruský prezident Putin vyslyšel prosbu ‚utlačovaných‘ krymských Rusů, kterých žije na poloostrově kolem 60 procent, a rozhodl se území obsadit. Podle mého názoru jde o sprostou vojenskou invazi Kremlu. Ruští obyvatelé rozhodně nejsou utlačováni. Nezbývá než věřit, že mezinárodní společenství dokáže vyvinout dostatečný tlak, aby Rusko své vojáky z území jiného suverénního státu co nejdříve stáhlo,“ doufá Igor Mahal.

Tento bezprecedentní krok odsoudila i řada ruských osobností, v čele s historikem a autorem knihy Dějiny Ruska 20. století Andrejem Zubovem. Za svůj kritický článek byl tento světově uznávaný profesor vyhozen ze Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO).

„Optimismus západních médií k revoluci, která svrhla prezidenta Viktora Janukovyče, ovšem zcela nesdílím. Obávám se totiž, že události posledních měsíců posílí ukrajinský nacionalismus, zejména pak nebezpečný blok Pravý sektor,“ varuje závěrem rodilý Ukrajinec žijící v Čechách už 16 let.

Bude rozdělení Ukrajiny začátkem pádu ruské ekonomiky?

O svůj názor na aktuální dění se s Budějckou Drbnou podělila také ruská studentka Gymnázia J. V. Jirsíka Daria Efremenko (17), která pochází z Petrohradu a v České republice žije druhým rokem.

„Domnívám se, že revoluce na Majdanu byla naplánována hodně dopředu a že lidem ne zcela ukazují všechno, co se děje. Velké množství lidí bylo vystaveno vlivu médií. Velká část veřejnosti vůbec neví, že podpis asociační smlouvy s Evropskou unií neotevře Ukrajincům hranici do Evropy. Naopak, může to způsobit vleklou krizi, protože dojde k zavření klíčových průmyslových podniků a lidi zůstanou bez práce,“ tvrdí mladá studentka českobudějovického gymnázia.

Zároveň dodává, že Evropa potřebuje Ukrajinu kvůli exportu. „V současnosti situace na Ukrajině není příliš příznivá, trápí ji spousta dluhů a absence normální vlády. Právě proto Krym chce být součástí Ruské federace, aby se zbavil dluhů. Zapojení ruské armády byl v podstatě očekávaný krok. Rusko nechce ztratit svého západního souseda. Avšak rozdělení Ukrajiny bude začátkem pádu ruské ekonomiky. Myslím si, že tento názor sdílí i většina ruských obyvatel,“ poukazuje na možný budoucí vývoj Daria Efremenko.

Lidé už nemohli dál žít ve lži a korupci

Neutěšená situace na Ukrajině netěší ani Oleksandra Fedorkiva (23), který pochází z města Dolyna v Ivanofrankivské oblasti na jihozápadě země. V Budějcích ale bydlí téměř šest let.

„Osobně si myslím, že dřív nebo později k tomu, co se teď na Ukrajině děje, muselo dojít. Stovky tisíc lidí, které samozřejmě podporuji, vyšli na Majdan, protože jim došla trpělivost. Už nemohli dál žít ve lži a korupci. Chtěli změnit budoucnost své země, a myslím, že se jim to povedlo, i když některé z nich to stálo život. A ruští vojáci, kteří teď obsazují naši zemi? Tak ti bezpochyby porušili zákon. Neměli vůbec žádná práva na to, aby bez svolení našeho státu přicestovali na území Krymu. Tím, podle mého názoru, ve světě získali ještě více nepřátel, než doposud měli,“ komentuje počínání ruských vojsk fotbalista oblékající dres Písku.

Při krvavých konfliktech sehráli svou roli američtí agenti

Daleko vyhraněnější názory má Alexej Malcev (33), který sice přijel do České republiky v roce 2012 z ruského Petrohradu, ale pochází z východní Ukrajiny.

Podle něj bychom měli důvody současného konfliktu na Ukrajině hledat v roce 1991, tedy v roce, kdy došlo k rozpadu Sovětského svazu. Na Ukrajině nejprve proběhlo referendum o odtržení země od SSSR, kdy se většina obyvatel vyslovila pro to, aby jejich vlast zůstala součástí Sovětského svazu.

„Výsledek referenda se ale nelíbil Spojeným státům, které zahájily mezi ukrajinským obyvatelstvem masovou propagandu. Výsledkem bylo odtržení Ukrajiny,“ říká Malcev a pokračuje: „Od svého vzniku se na Ukrajině nikdo vážně nezaobíral výchovou mládeže k patriotismu a upevnění nového státu. Naopak - úroveň veřejného vzdělání postupně klesala, přepisovaly se dějiny, média zevrubně rozebírala ‚tresty‘ minulého režimu. Postupně došlo ke změně veřejného mínění a jeho nahlížení na minulost. V roce 2004 proběhla takzvaná oranžová revoluce, jejíž vůdci nakonec horko těžko dosáhli vítězství. Ukrajinský lid byl ovšem velmi brzy zklamán, a proto v dalších volbách znovu (ano, znovu) vybral Janukovyče. Ten se mi nikdy nelíbil. Opravdu jsme nemohli najít někoho lepšího? Nejprve se nový prezident choval prorusky, pak ale usedl na dvě židle,“ popisuje ukrajinský rodák důležité mezníky minulých let.

Na události na Ukrajině se Malcev dívá jako na geopolitickou arénu - souboj Ruska a USA. „Krvavé konflikty, ke kterým došlo, nebyly od začátku mírné. Svou roli sehráli i agenti USA v bezpečnostních orgánech Ukrajiny. Táhlo se to dlouho a bez výsledku, proto se znovu vše zostřilo. Janukovyčovi se zprvu dokonce dařilo situaci zklidnit, Majdan totiž nepředstavoval zájmy ukrajinského lidu, jen nacionalistické menšiny. Znovu ale zafungovali agenti USA - a znovu začala téct krev. Došlo tak k vojenskému převratu, jehož výsledkem je, že půlka národa se cítí být ponížená a odstraněna od rozhodovacích pravomocí,“ nebojí se Alexej Malcev prezentovat otevřeně své myšlenky.

„V okamžiku, kdy už se zdálo, že Spojené státy zvítězily, Rusko udělalo velmi smělý a nečekaný krok, který rozhodil celý svět. Putin se zachoval jako pokerový hráč. Motiv USA je jednoduchý - Rusko velmi zesílilo na světovém poli a začalo překážet Američanům v jejich plánech. Proto bylo vhodné vytvořit nestabilní prostředí, kousek od ruských hranic. Úplně v ideálním případě s občanskou válkou, což by Rusku na dlouho svázalo ruce. Rusko ale zvítězilo. Začít ve státě řežbu, když se tam nachází silný vojenský kontingent, není tak lehké a bezpečné,“ dodává s úsměvem jihočeský Ukrajinec, který se k přítomnosti ruských vojáků na Krymu staví velmi kladně. „Západní svět, který často porušuje mezinárodní dohody, nemá žádné právo vinit Rusko z porušení nějakých úmluv. Slovy Alexandra III.: ‚U Ruska jen dva spojenci - armáda a flotila!‘“

Foto: UP9, Wikipedia