Jednou si možná otevřu malé muzeum, říká hledač pokladů Daniel Macek

Kolik let hledáte cennosti?
Zhruba 7. Někdo si možná řekne, že toho tolik nemám, ale ono v okolí Budějovic zase tolik starodávných mincí a zajímavostí není.

Mince si čistíte sám?
Ano. Baví mě to. Mám na to přípravky, a když mám chvilku čas, tak si s tím hraji. Když minci najdu, je černá a není na ní nic poznat. Musím špínu a korozi odstranit, abych se vůbec dozvěděl, co to je.

Sbíráte i keramiku?
Když ji najdu, tak jo. Mám pár kusů s různými vzorky.

Co je nejcennější mezi vašimi nálezy?
Původně to byl zlatý prsten se safírem, který jsem našel na Rudolfově. Nebyl tam žádný punc, tak jsem to dal archeologům, aby určili stáří. Mysleli jsme si, že bude tak 500 let starý, ale ukázalo se, že je z první poloviny 20. století. Takže nejcennější je sekyrka z doby bronzové. Dále si považuji část darovacích hodinek z automobilky z roku 1933, kde je i jméno majitele. Škoda jen, že mám jen zadek hodinek.

ČTĚTE TAKÉ: Detektorář našel u Budějc sekeru z doby bronzové 

Sekyrku jste odevzdal do muzea. Dáváte tam i další zajímavosti?
Mince a tak podobně jsem nahlásil archeologům a ukázal. Ale jinak to mám u sebe. Když by to potřebovali dále využít nebo dát na výstavu, tak jim to zase propůjčím. V muzeu mají ode mě například i různé keramické nožky od kotlíků na jídla.

Jaké další zajímavosti jste našel?
Mám i středověká a novodobější křesadla. Novodobá jsou z období 17-19. století a jsou v různých motivech zvířat. Největší sbírku mám mincí. Dřív se jezdilo i po polních cestách a bylo plno cest přes pole, takže se tam dá pořád něco najít. Nebo kde se bojovalo, tak se můžou najít armádní knoflíky, medaile, mince a nebo třeba tabákové plomby.

Co vám ve sbírce chybí?
Mrzí mě, že nemám tolar Rudolfa II, co se razil na Rudolfově nebo v budějovickém klášteře. Kdyby se našel budějovický tolar, tak má obrovskou cenu. To je největší lákadlo proč to má cenu pořád v okolí Budějovic zkoušet.

Můžete prozradit, kam nejčastěji chodíte?
Konkrétní nebudu, ale je to okolí Budějovic a pak Hluboká nad Vltavou nebo Rudolfov.

Jak hluboko dosáhnete? 
Na větší předměty místy až dva metry. Někdy si opravdu zakopu. (úsměv)

Vidím, že máte i zajímavosti z druhé světové války a od vojáků Wehrmachtu. 
Sháním to po burzách, na internetu a po známých. Spoustu věcí si zrenovuji, ale něco už bohužel nejde. Mám třeba polní německý telefon, petrolejku, přehlídkové boty jednotek SS, karbidové lampy, kanystry, kufry, razítka, knoflíky, pečetidla nebo drážní, textilní, mlýnské, poštovní, obchodní a tabákové plomby. Chtěl bych ještě plomby na sudy se střelným prachem. Láká mě i plomba s královskou pečetí. Dají se najít, ale je jich pramálo. Je to velká náhoda.

Neuvažoval jste nad otevřením vlastního malého muzea?
Uvažoval, ale bohužel momentálně na to nejsou finanční prostředky. V hlavě to ale mám, tak uvidíme časem. (úsměv)