Těšili jste se na povidla? Švestkové trhy byly bez švestek

„Jsem zklamaná, protože jediné čerstvé švestky tu stojí téměř šedesát korun za kilo, což je šílené. Nevidím nikde ani pořádné švestkové koláče, knedlíky, povidla, no zkrátka nic. Borůvkobraní v Borovanech, to je jiná,“ vychrlila na Budějckou Drbnu Anna Krnáčová.

Popravdě řečeno, na náměstí Přemysla Otakara II. se v závěru minulého týdne konaly každoroční podzimní trhy, na kterých nebylo kromě tradičních řemesel nic výjimečného k vidění.

Krásná keramika, ale ani na jedné jste neobjevili motiv švestky. Marmeládu nabízel pouze jeden stánek, a to s rakytníkem. Klasická povidla už asi dnes nikdo nedělá. Perníkáři měli napečených spousty srdíček, ale švestku s pozdravem z těchto trhů byste hledali marně.

Slivovice také netekla proudem, ale nad tím se s ohledem na současnou situaci nikdo nepozastavoval. Budějčáci vzali za vděk burčákem a teplou medovinou, která v deseti stupních přišla vhod.

Nicméně několik zajímavých stánků na náměstí našlo. Budějckou Drbnu zaujaly nádherné, ručně vyřezávané formičky na cukroví Alexandra Slavíka, který se tímto řemeslem živí již dvacet let.

„Můj táta dělal dřevěné sklářské formy a já jsem řemeslo přebral po něm. Samozřejmě mám dřevařskou školu, ale hodně věcí jsem se naučil díky němu. Řemeslem se docela uživím a hlavně mě ta práce baví. Jsem od Hodonína a tam baby hodně pečou,“ smál se Alexandr Slavík.

Pochutnat si bylo možné na francouzských lahůdkách, u kterých se klasicky tlačilo mnoho lidí. Možná proto, že téměř všechny dobroty návštěvníci mohli ochutnat, nebo díky charisma rodilého Francouze, Marc Gouzera, který je prodával.

„Do Čech jsem přijel na jednu taneční akci a už jsem tu zůstal. Našel jsem si tady ženu, živím se prodejem kvalitního francouzského sýra i jiných pochutin a v Čechách se mi líbí. Obzvlášť rád jezdím do jižních Čech, jsou tu milí lidé,“ řekl Marc Gouzer dobrou češtinou s perfektním francouzským přízvukem.