DRBNA HISTORIČKA: Pekaři pekli a učni rozváželi na kole. Nepoctivé trestali v Malši

Na snímku z let kolem 1930 jde po západní straně náměstí průvod učňů v rámci oslav Společenstva pekařů. V bílém oblečení jdou od Fialy z Divadelní, v tmavém saku pekaři od Drába v Krajinské. Nezbytná je pekařská nůše, v níž učňové rozváželi pečivo zákazníkům. Zdá se, že kdo šel na pekaře, musel umět jezdit na kole, a navíc s plnou nůší. Tovaryši potom ne, ti šli do světa na vandr.

Živnostenská společenstva vznikla na základě císařského patentu ze dne 30. prosince 1859. Do té doby působily ve městě řemeslnické cechy (původně též bratrství). Společenstvo pekařů mělo dvě části, a to pecnaře a pekaře. Pecnař pekl jen pecny chleba, pekař chleba a všechno ostatní pečivo. Obvyklá otázka na besedách, kdo to byli pecnaři, pekaři, pecaři a kdo peca.

HistoričkaDRBNA HISTORIČKA: Zlatý most býval vstupní branou do Budějovic

Pecař byl mistr, který stavěl pece. Připomíná se v popěvku „Pec nám spadla, kdopak nám ji postaví, starý pecař není doma a mladý to neumí.“ A peca je ten, který se povaluje na teplé peci. Po roce 1918 už všichni patřily do Společenstva pekařů. Cech pekařů býval ve městě třetí nejbohatší. První byli řezníci, druzí soukeníci. Později mlynáři a krupaři.

Řezníci a pekaři měli krámy na náměstí, než si toho všiml Karel IV. (okolo nich byl nepořádek, hovorově čunina, zejména u řezníků) a přikázal je z náměstí odstranit (mimochodem, tak vznikly v naše městě masné krámy v Krajinské). 

Podle živnostenských adresářů mělo Společenstvo pekařů ve městě a na předměstích v 1. polovině 20 století průběžně přes 60 členů. Starostou Společenstva byl Václav Vondra z Kněžské ulice. Nejvíce pekařů sídlilo v Krajinské až 11 a 6 v Jírovcově ulici. V centru to tak nebylo vidět, ale na předměstích se poznal dům pekaře tím, že měl vysoký komín na tah z pecí.

S klesající morálkou přišlo šizení

Po první válce (nedostatek zboří, materiálu, ceny) se trochu snížila morálka obchodníků. Pekařům také. Někteří šidili, jiní se předháněli, kdo bude mít ráno dříve napečeno a tím prodávat a mít zisk. Okresní politická správa musela v roce 1923 vydat nařízení, přímo zákaz pod pokutou a vězením, že po 10. hodině večerní a před 5. hodinou ranní nesmí pekař provádět veškeré práce pekařské.

Okresní správa politická nařídila váhu pečiva a ceny. Žemle do váhy 48 g měla stanovenou cenu 30 hal. při prodeji ve velkém a 35 hal. v malém prodeji. Chléb o váze 1400 g se mohl prodávat nejvýše za 6 Kč. Zřejmě to pekaři dodržovali, protože podle místního tisku nikdo nešel do vězení. Mohl ovšem zaplatiti dost vysokou pokutu 10 000 Kč. Společenstvo pekařů postupně také na své členy přitvrdilo. Navíc, protože šlo o „chleba“ a voliče, politické strany šizení a lichvu velmi odsuzovaly, zvláště před volbami.

Shodou okolností uveřejnil v té době 20. let 20. století historik prof. Huyer ve zdejších novinách článek o tom, jak v 18. století radní trestali nepoctivé pekaře. Takový pekař byl posazen do koše umístěném nad hladinou Malše u mostu v dnešní Divadelní ulici a třikrát v tom koši do vody potopen. Potom ještě hodinu ponechán v tom koši viseti ve vzduchu pro výstrahu ostatním.

Účinný prostředek na tu dobu to byl. Pekař, který absolvoval potápění v Malši se jaksi očistil a mohl dál poctivě péci. Prakticky jako živnostník byl ale ve města vyřízený. Může se říci, že pekaři se za 1. republiky působením Společenstva dostali do normálu. Hlavně zákazník měl na výběr 65 pekařů (kvalita, cena). Pekař Josef Cvach v Rybní ulici čelil jinému tlaku. Naléhali na něj radní, aby se odstěhoval, že tam bude stát tržnice. Dům se zbořil, ale tržnici nepostavili.

HistoričkaDRBNA HISTORIČKA: Kanovnická bývala slepou ulicí. Zmizela kvůli ní i Prašná věž