Konkurence je obrovská. Celá olympiáda bude probíhat v bublině, říká po příletu do Tokia Karel Lavický
Český jachting bude mít na nadcházejících letních olympijských hrách v Tokiu pouze dvoučlenné zastoupení. Do Japonska již dorazil budějcký windsurfař Karel Lavický společně se svým slovenským trenérem Patrikem Pollákem. O tom, jak přípravu ovlivnila koronavirová pandemie a jaké ambice si český olympionik před vrcholem letošní sezony dává, se rozpovídal v rozhovoru pro Budějckou Drbnu.
Na olympiádu jedete potřetí. S jakými ambicemi je to nyní?
Ano, jedná si již o mou třetí účast na olympiádě. Sportovec vždy nastupuje do závodu nebo zápasu s tím, že chce vyhrát. Já to mám stejně. Bohužel nakonec může vyhrát jen jeden. A na olympiádě je konkurence obrovská. Uvidíme, jak se bude závod vyvíjet. Cestu do Japonska mám již i se všemi náležitostmi za sebou. Teď se ještě přes každodenní testování dostat na start. Nechci říct, s jakým umístěním bych byl nebo nebyl spokojený. Jak jsem již řekl, uvidím, jak se bude závod vyvíjet a jak se budu cítit. Již kvalifikace mezi pětadvacet účastníků byla pro mne velký úspěch.
Jak složité bylo oproti předchozím dvěma účastem se kvalifikovat?
Vzhledem k politice mezinárodního olympijského výboru se každou olympiádu snižuje počet účastníků mezi windsurfaři. Jedním z důvodů je snižování počtu závodníků v jachtingu a druhým je zvyšování počtu v ženských kategoriích (gender equality). Když jsem závodil v Londýně soutěžilo nás 38, v Riu 36 a v Tokiu se počet snížil dokonce jen na 25. Z těchto pětadvaceti míst se ještě místa alokují na kontinenty, takže jako závodník z Evropy mohu reálně soutěžit jen o asi osmnáct míst, což je velmi málo. Podařilo se mi dobře připravit a závodit na světovém šampionátu 2019 na italském jezeře Lago di Garda, odkud jsem se kvalifikoval na letošní olympiádu. Bohužel nikdo jiný z jachtařů se nekvalifikoval, takže asi poprvé v historii českého jachtingu budu jen jediný reprezentant na olympiádě za tento sport. I tento fakt dokládá náročnost kvalifikace do Tokia.
Jak moc komplikovala přípravu koronavirová pandemie?
Pandemie samozřejmě přípravu komplikovala. Již tím, že se olympiáda o rok odložila. Ale naštěstí během letošního roku jsem byl schopný přípravu absolvovat bez větších omezení. Především díky tomu, že jsem většinu času byl ve Španělsku, kde koronavirová opatření nebyla tak přísná jako v Čechách. Přes zimu je pro mne v Česku jediná možnost přípravy návštěva posilovny, případně běh nebo bazén, protože na vodu se jít trénovat nedá. Většina těchto aktivit byla zavřena, takže jediná možnost tréninku byla v zahraničí. V podstatě od ledna do června jsem byl mimo domov.
V čem samotná opatření nejvíce ovlivní nadcházející olympiádu?
Opatření jsou poměrně přísná. Celá olympiáda bude probíhat v takzvané bublině. Sportovci se vůbec nedostanou do kontaktu s místními. V podstatě se můžeme pohybovat jen z hotelu, který slouží jako jachtařská olympijská vesnice a bydlí zde většina jachtařů, autobusem na mariny a zpět. Ven z těchto prostor se vůbec nedá a nesmí. Samozřejmostí je každodenní testování na koronavirus a hygienická opatření, jako jsou plexisklové stěny na jídelních stolech a podobně. Vzhledem k tomu, že windsurfing se provozuje venku, tak samotné závody snad již budou probíhat normálně.
Každá olympiáda měla bezesporu specifické sportovní podmínky pro windsurfery. Zkuste porovnat Londýn a Rio s tím, co vás čeká v Tokiu.
Řekl bych, že v Londýně mi podmínky přály nejvíce. Byl poměrně silný vítr a moře bez velkých vln. Vzhledem k tomu, že se tam konalo poměrně hodně závodů ještě před olympiádou, tak jsem měl i poměrně hodně naježděno na místní vodě. I přesto jsem tuto řekněme výhodu nedokázal zužitkovat a obsadil jsem až 36. místo. V Riu byla situace naprosto opačná. Do posledního momentu jsem si nebyl jistý, jestli vůbec budu na olympiádě startovat. V Riu jsem předtím ani nezávodil. A podmínky byly poměrně náročné. Přesto jsem dokázal svůj londýnský výsledek o několik příček zlepšit. V Tokiu zatím panuje bezvětří a zataženo. Uvidíme, jaké počasí nás čeká na samotný závod. Závodíme skoro týden, takže si myslí, že můžeme čekat všechno možné.
S windsurfem jste začínal na Lipně. Jak často se nyní na Lipno dostanete?
Na Lipno se snažím jezdit co nejvíce, ale moc často to bohužel není. I když minulý rok, vzhledem k pandemii a rekonvalescenci po operaci zad, jsem na Lipně trávil skoro celé léto. Doufám, že po návratu z Tokia se na Lipno opět na nějakou delší dobu dostanu.
