„Na olympiádu se připravím nejlépe, jak můžu!“

Budějcká Drbna vyzpovídala pětadvacetiletého rodáka z Písku krátce před odletem hokejové reprezentace do ruského přímořského města Soči, kde již tento týden začínají dvaadvacáté Zimní olympijské hry. Jakub Kovář má díky své formě šanci být jedničkou českého nároďáku!

Odchod do Ruska byl pro vás velkou neznámou. Jak jste se dokázal v Kontinentální hokejové lize adaptovat? Co bylo nejtěžší?

„Trošku jsem se obával, abych tam dokázal navázat na výkony z extraligy. Velice důležitý byl v tomto ohledu začátek sezony. Ten mi naštěstí vyšel, pak se začaly zápasy rychle nabalovat a už to běželo. Největší změnou pro mě rozhodně bylo cestování.“

Před sezonou jste neměl prakticky žádné znalosti ruštiny. Už se zvládnete se svými spoluhráči i s lidmi nejen z hokejového prostředí domluvit?

„Když potřebuju něco důležitého, mluvím anglicky, ale v ruštině už se pomalu zlepšuji.“

Jaký je život v tak velkém městě, jakým je Jekatěrinburg? Zvykl jste si na tamní mrazivou zimu?

„Město je super, mám tam všechno, co potřebuji. Velkou zimu jsem tam zažil až v lednu posledních čtrnáct dní, bylo kolem -30 stupňů, ale dalo se to vydržet.“

V létě jste při našem společném rozhovoru hovořil o ambicích mužstva dost obecně. Tým se v této sezoně dokázal zvednout ze dna, kde v minulých letech figuroval, a nyní hrajete v horní polovině tabulky. Čekal jste, že se vám bude tak dařit? Zvládáte předsezonní cíle klubu naplňovat?

„Nikdo nemohl čekat, že budeme takhle vysoko, jako nyní jsme. Zajistili jsme si s předstihem postup do play off, začali jsme hrát slušný hokej, chodí na nás plný stadion. Rozhodně jsme splnili cíle nad očekávání.“

V individuálních statistikách figurujete mezi gólmany na čtvrtém místě, šest vychytaných nul není zrovna málo. Čemu takovou formu připisujete?

„Pochopitelně bez spoluhráčů bych nic nedokázal a oni bez gólmana také ne. Tím, že hrajeme jako mužstvo, se potom začne dařit jeho nejlepším hráčům. Navíc se letos v brance cítím opravdu dobře. Tak se to projevilo i ve statistikách.“

Poslední utkání soutěže před olympijskou přestávkou jste odehráli před týdnem. Jaký byl váš program v uplynulých dnech?

„Přiletěl jsem domů, odpočinul si. Pak jsem se vydal do Hradce Králové za bývalými spoluhráči a tři dny jsem tam s nimi trénoval, abych nevypadl z tempa.“

Hodně spekulací mezi fanoušky jihočeského hokeje vyvolalo vaše rozhodnutí připravovat se na olympijské hry právě s týmem Hradce Králové. Můžete se k tomuto kroku nějak vyjádřit?

„Ne, k tomu nemám absolutně co říct! Ať si říká, kdo chce, co chce. Přece mi nebude nikdo nařizovat, kde mám trénovat! Kdybych řekl, že Hradci fandím víc než Motoru, pochopím, že by to některé lidi naštvalo, ale to, že chci trénovat se svými kamarády, navíc s extraligovým mužstvem a ne s jedním z nejhorších týmů 1. ligy, kde navíc znám maximálně tři lidi, tak to mi snad nebude nikdo vyčítat.“

Sledujete dění ve vašem bývalém působišti? Co říkáte na události posledních měsíců a počínání Motoru v první lize?

„Sleduju jen výsledky, zápas jsem neměl šanci vidět, takže to nemůžu nijak okomentovat.“

Již za pár dní vás čeká odlet do Soči. S jakými ambicemi vy osobně na tento sportovní svátek vyrážíte? Cítíte se na to hájit branku hned v prvním utkání proti Švédsku?

„Vůbec si nedávám žádné cíle. Připravím se, jak nejlíp můžu, a uvidíme, jak to dopadne.“

V Rusku teď trávíte většinu času. Jak se lidé na olympiádu těší? Mluví se o ní často? Myslíte si, že tamní bezpečnostní složky jsou dobře připraveny na teroristickou hrozbu?

„Rusko olympiádou žije, je to obrovská událost, těší se na to všichni. Když to zvládli v Americe, Kanadě, kde ta hrozba je tisíckrát větší, věřím, že v Rusku to zvládnou také.“

Foto: archiv Jakuba Kováře