Po posledním koncertu chce jít Kubišová zapálit svíčky na hrob

Ačkoli naznačila, že definitivně poslední možná ještě nebyl. „Teď jsem momentálně přesvědčená, že už nehlesnu ani nedám tón," řekla po středečním koncertě v rodných Českých Budějovicích. Nepřipustila si, že zpívá naposledy. A když jako třetí přídavek zopakovala Hey, Jude, říkala si: „Sakra, už by to mohlo pomalinku skončit, už mi bylo velké horko. Já jsem si hlavně zakázala být nostalgická, být sentimentální, takže to bylo jako vždycky," přiznala zpěvačka.

Diváci byli podle ní skvělí. Přijeli i z Tábora a Písku. Překvapilo ji, jakou frontu s květinami vytvořili. „Publikum strašně nabíjí. Do poslední chvíle vždycky kňučím a hekám v šatně. A vejdu na jeviště a zapomenu na věk," podotkla.

V nadsázce pokračovala, že odezvu zažívá i doma, když krmí venkovní kočky a sousedé ji pozorují s lehkým despektem. „Ale nedovolí si nic říct. Chválí mě, říkají: Nemáme tady myši, to je dobře," dodala. 

Dnes, ve čtvrtek 2. listopadu, by Marta Kubišová chtěla jít zapálit svíčky na hrob, ale dcera Kateřina jí to rozmlouvá, kvůli únavě. Nevěří, že si v klidu nakoupí na Vánoce. „Byla jsem teď zvyklá dělat všechno na etapy a přes kamarády, hrob mám upravený od kamarádky, protože jsem se na něj vůbec nedostala," řekla.

Postupně chce začít psát vzpomínkovou knihu. Ale ne hned. „Než já vynajdu všechny ty poznámky... Já jsem si to vždycky psala do nejbližšího notesu, který jsem měla po ruce, pak se notes někam zaklidil, opravdu musím udělat velkou čistku psacího stolu," uvedla zpěvačka, která v den českobudějovického koncertu slavila pětasedmdesáté narozeniny.

V Českých Budějovicích trávila do devatenácti let všechny prázdniny a do pěti let zde žila s rodiči. „S dědou a babičkou byly ty prázdniny prostě senzační. A víte, co bylo nejlepší? Vždycky, když jsme odjížděli, tak plakal děda s babičkou, my oba dva s bratrem. Bylo to krásné," zavzpomínala. 

Ze vzpomínek na Budějovice žije pořád. Pokaždé, když podléhá nějaké panice, říká si: „Zhluboka dýchat, jsem na dvoře, houpu se v síťové houpačce, připomínám si obrazy, co jsem zažívala. Třeba tam na rohu, přímo proti vchodu do nemocnice, rostla taková veliká bříza a topol, a na ty jsem koukala úplně očarovaná, to pořád vidím před očima. Hrozně moc jsem zapomněla, těmi různými narkózami, ale tyhle obrazy mi nevymizely nikdy," řekla.

Vrací se jí i Velký jez, kde ji a bratra naučil dědeček plavat. Všude ji provázejí vzpomínky. „Třeba při nedávném koncertu v Piešťanech, kam ráda jezdila její babička na bahenní zábaly. Dělalo jí to dobře. My jsme tam teď zpívali. Všechno mám těmi předky vystlané," připomněla Kubišová.