DRBNA HISTORIČKA: Co už není v okolí Litvínovického mostu
Historie je stručně řečeno nauka o tom, co bylo a už není. Není omezena časově. Historie může být osmiletá i tisíciletá. Osmiletou historii představuje snímek pořízený v roce 2010 z vodárenské věže. Během pěti let zmizela Zátkova pekárna a sodovkárna na levém břehu Vltavy.
Již dříve zaniklo pravé rameno Vltavy, které protékalo mezi vilami na snímku (vlevo vila Tivoli, vpravo Fürstova vila) a tím náš Střelecký ostrov přestal být ostrovem. V Praze Střelecký ostrov mají. Zmizely i dva železné mosty. Jeden obloukový přes rameno Vltavy a druhý příhradový přes hlavní koryto Vltavy. Ten měl také horní oblouky, ale byl nahrazen příhraďákem.
Na snímku je patrné, že střecha jednoho objektu sodovkárny má jen ohořelé trámy. V pusté bývalé továrně přespávali různí lidé a jejich pobytem vznikl požár. Jihočeské pekárny, jimž patřila Zátkova pekárna se pokusily po roce 1990 zde výrobu limonád zachovat. Před továrnou postavily provizorní objekt a prodávaly přímo z výroby vody, limonády a minerálky za dobrou cenu, ale nedařilo se jim, poněvadž supermarkety nabízely také dobrou cenu, navíc plný sortiment a parkoviště.
Nedá se říci, že by dnešní Litvínovický most (původně most Pionýrů), nebo bytový komplex na místě sodovkárny, byly horší než předchozí stavby, spíše jsou lepší, ale zachovat se Střelecký ostrov mohl. To technický problém nebyl. (Města, když už mají vodní potenciál a to naše město má, si ostrovů považují.) Severní části Střeleckého ostrova se říkalo Šilerák (Schillerův park), kde za Hardtmuthkou stál na vyvýšeném místě romantický altánek. Podlaha altánku by se tam ještě našla.
Za Jihočeských pekáren se už v Zátkově pekárně nepeklo. Komín tam však byl připraven k použití. Naposled se zde pekl chléb a pečivo v roce 1960. Potom byla pekařská výroba soustředěna do nových pekáren na Vrbenské. Jihočeské pekárny chtěly do výroby limonád u Zátků investovat, ale odbor územního plánování a architektury MěNV pekárnám dopisem ze dne 22. dubna 1977 oznámil, že podle směrného územního plánu je sodovkárně určena k vymístění.
Termín „vymístění“, podobně termín asanace, se používal záměrně. Kdyby radnice rovnou uvedla, že sodovkárna bude srovnána se zemí, měla by problémy, kdežto „vymístění“ tak tvrdě nevypadalo. Sodovkárnu a parní pekárnu za Litvínovickým mostem si postavili kolem roku 1895 bratři Dobroslav a Vladimír Zátkové. Už v roce 1931 začali vyrábět limonádu Chabeso. Zátků láhve s patentním uzávěrem jsou dnes sběratelsky ceněné. Za socialismu se Chabeso obnovilo, jen trochu jiné.
Jihočeské pekárny vyráběly limonády s názvy Rubín, Rokolo, Limo, Pomo, Perla a různé ovocenky. Později to byly Aro-cola Citro-cola, Chito a Kofola, což nebyly domácí značka. Frukolu, Frukonu, Lion Brand, Amaru, Oranž a hit Lift vyráběly konkurenční podniky Jihočeská Fruta a Průmyslový kombinát města. A do toho se ještě vmísil podnik Potraviny, který začal na Pražské v samoobsluze Vzor (Gastronom, hovorově Gastráč) v srpnu 1971 potichu prodávat Coca-colu. Nehledě na minerálky nebo Deštěnku. Sodovkárna dříve Jihočeské pekárny, závod 06, ukončila provoz v roce 1994, ale to za jiných majitelů.
Historie toho, co už není v okolí Litvínovického mostu, je relativně krátká, ale stejně, jak praví Ottův slovník naučný: „Leží zajisté kořeny přítomnosti v minulosti.“
