Baví mě, že je v Budějcích všechno blízko, říká herečka Dana Verzichová

Jak se vám žije v Budějcích?
Skvěle! Já to tady mám moc ráda. Přistěhovala jsem se na jih v roce 2002. Hrozně mě baví, že je tady všechno opravdu blízko, za pár minut je člověk v přírodě.

Vy jste dřív bydlela v Praze. V čem jsou pro vás Budějce lepší?
Budějce jsou podle mě klidnější. Praha je velké město. Vyhovuje mi tady ten poklidnější život. I kvůli rodině.

A není podle vás těžší se v Budějcích ve vaší branži uplatnit?
Jako určitě je to v jistém ohledu těžší. Centrum veškerého dění je většinou v Praze. Ale nemyslím si, že kdybych byla v Praze mám víc práce. Jen mě prostě někdy limituje to dojíždění.

A jak jste se k herectví vůbec dostala?
Přes tanec. V 16 se mi naskytla příležitost tančit takovou maličkou roli v jedné hře ve Vinohradském divadle. Odtud mě přivedli kolegové k herectví, u kterého už jsem zůstala.

Vyrazili jsme do E.ON letního kina. Jak to máte s filmy vy? Dokážete se, jako herečka, koukat na film bez nějaké profesní „deformace“?
Určitě ano, já to takhle z profesního hlediska nesleduju. Možná třeba jen zpětně, když se mi ten film nelíbí, tak potom přemýšlím, čím to mohlo být. Jestli špatný příběh, kamera nebo herecké výkony. Ale já si od toho všeho taky ráda odpočinu. Takže se to snažím neanalyzovat. 

Natáčíte teď nějaký film? Nebo kde vás mohou lidé vidět „v práci“?
Aktuálně hraju v Jihočeském divadle ve hře Václava Havla Pokoušení. Minulý týden jsme měli premiéru a myslím, že se to moc povedlo. Taky hraju ještě ve hře Úča musí pryč.

Máte dvě děti, za dveřmi už jsou Vánoce. Jakou pohádku si nenecháte nikdy ujít?
My máme velkou výhodu v tom, že děti ještě baví všechny pohádky, takže si v tomhle ohledu nevybírají. Za mě si vždycky hrozně ráda pustím Tři oříšky pro Popelku, to je taková klasika, a potom taky S čerty nejsou žerty. To podle mě k Vánocům neodmyslitelně patří.

A jak se těšíte na Vánoce samotné?
No těšíme, těšíme. Už je to samozřejmě spíše o dětech, ale máme tohle období moc rádi.