České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Kolik hlav je na solnici?
Jaké jsou hlavní dominanty našeho města? První tři místa jsou asi jistá – náměstí, kašna a Černá věž. Na dalších místech bychom se již asi dost názorově rozcházeli. Nicméně pozdně-gotickou solnici na Piaristickém náměstí by dříve nebo později jmenoval každý z nás.
Solnice, která je charakteristická vysokým a strmým štítem, se v současné době rekonstruuje. Přeměňuje se na restauraci, minipivovar a motocyklové muzeum. Čelní fasáda je již nová, hladká a téměř bezchybně rovná. Když jsme se na ni s Milanem společně dívali, říkali jsme si, že by mohla být trochu více hrbolatá – více historizující. Solnice totiž již něco pamatuje a dříve zas tak moc rovně nestavěli. Firma, která provádí rekonstrukci, ale určitě musela spolupracovat s památkáři a ti vědí, co dělají. Takže je to asi jen subjektivní pocit nás staromilců.
Na čelní straně fasády jsou plasticky zobrazeny tři obličeje. Každý Budějovičák asi zná pověst o statečné jeptišce Luise, která zachránila cennosti z přilehlého kostela Obětování Panny Marie před zloději. Pokud ji neznáte, můžete si ji přečíst v knize Václava Ambrože. Václav Ambrož byl českobudějovický učitel, který v roce 1931 vydal knihu Ze starých Českých Budějovic – sbírka pověstí a událostí města Českých Budějovic se stručným doprovodem dějepisným. Samozřejmě, že vám nebudeme nabízet knihu více než 80 let starou. V roce 2003 vyšly Ambrožovy budějovické pověsti a povídky v upravené verzi. Dle zmíněné pověsti jsou právě hlavy zlodějů zazděny v čelní fasádě solnice. Existuje ale i druhá teorie, která říká, že obličeje patří stavebnímu mistru a jeho pomocníkům. Asi nebudeme věřit ani jedné z uvedených teorií. Nejpravděpodobnější je, že kamenné obličeje neznázorňují žádné konkrétní osoby, ale jedná se jen o netradiční výzdobu.
Ne všichni Budějovičáci vědí, že plastické obličeje na fasádě nejsou tři, ale čtyři. Tři jsou viditelné z Piaristického náměstí. Ten čtvrtý je zazděný na západní stěně budovy, která je nasměrována na slepé rameno Malše. Právě z levého břehu je čtvrtá hlava nejlépe viditelná.
Solnice je součástí našeho města téměř pět století. Vystavěna byla původně pro uchovávání obilí, posléze se využívala pro vojenské účely. Skladovaly se v ní zbraně a střelný prach. Později se ukázalo, že ukládat střelný prach ve středu města není příliš rozumné. Prachárna se tedy přestěhovala za městské hradby. Na uvolněném místě se skladovalo opět obilí a poté sůl. Právě po soli má solnice své jméno.
Ještě malá poznámka – ty střílny, které míří na Piaristické náměstí mají pouze ozdobnou funkci. Nikdy se neuvažovalo, že by se opravdu využily.
