Dvě tisícovky běžců v sobotu rozhýbaly Budějce
Blížím se k náměstí Přemysla Otakara II. Všude kolem cedule, které napovídají, kolik metrů zbývá do cíle, několik desítek běžců se v přilehlých ulicích náměstí rozcvičuje. Když přijdu na náměstí, jsem ohromena...
Pobíhá tady spousta postaviček v barevných dresech s čísly na hrudi. Nafukovacích stanů, že nejde dohlédnout na druhý konec náměstí a atmosféra napjatá k prasknutí už hodinu před startem. V Budějovicích se totiž běží úplně první ročník Mattoni 1/2Maratonu.
„Češi jsou čím dál více obéznější, tak je třeba je nějak přimět, aby se hýbali. Navíc České Budějovice jsou krásné město,“ vyjádřil se Carlo Capalbo, předseda organizačního výboru, o novém běhu.
Tenhle velkolepý závod se konal už v Praze, Olomouci i Ústí nad Labem. Letos konečně dorazil k nám na jih. „Město s téměř sedmisetpadesátiletou historií, město královské, horní, mincovní a univerzitní se po devátém červnu stane i městem s velkým běžeckým závodem,“ prohlásil hrdě primátor města, Juraj Thoma.
I já jsem hrdá. Konečně akce, která do metropolitního města přitáhne lidi z celé republiky, ba dokonce z celého světa. Celkově se sem sjeli běžci z devatenácti různých států. Nejvíce ze Slovenska, Rakouska, Německa, ale také z Uruguaye, Mexika nebo Nového Zélandu. Není však žádným překvapením, že celý závod ovládli běžci z černého kontinentu.
Už několik desítek minut před zahájením bylo kolem startovní čáry narváno. Poslední protažení, povzbuzení od nejbližších a start. Přesně v 19 hodin se budějcké náměstí rozpohybovalo tak, jako nikdy předtím. Dva tisíce závodníků ve všech soutěžních bězích se za libých tónů Smetanovy Vltavy rozběhly vstříc svým rekordním časům nebo si to jen tak zkusit.
Atmosféra byla skvělá a i ten sebevětší odpůrce sportu musel nad tou podívanou přimhouřit oko. Jak se dav rozběhl, vydala jsem se k mostu na Dlouhé louce, kde měli běžci probíhat celkem čtyřikrát během dvou kol. Musím přiznat, že africkým závodníkům nestačím skoro ani na kole.
Projíždějíc na kole mezi lidmi rozprostřenými podél dráhy, přišla jsem si jako v říši divů. Město absolutně bez aut, autobusů. Tak nezvyklé ticho a lidé momentálně žijící jen obrovskou sportovní událostí. Stojím u mostu a obdivuji africké závodníky, kteří už předbíhají běžce zdolávající stále první kolo.
Nasedám na svůj bicykl a snažím se dojet na náměstí, abych stihla prvního v cíli. Paradoxně dorážíme téměř ve stejnou chvíli. Cítím se poněkud zahanbeně. On pěšmo a já na kole? Stud mě ale rychle přechází a spolu s vítězi a přihlížejícími užívám ten pocit radosti. První místo obsadil Keňan Daniel Chebii, mezi ženami doběhla první Tadelech Bekele z Etiopie.
Akce takovýchto rozměrů ale potřebuje i výbornou organizaci a zázemí. „Přípravy probíhají už od minulého roku. Je potřeba zařídit spoustu povolení, uzavírky silnic, asistenci hasičů a policie. Rádi bychom z toho vytvořili tradici. Máme celý seriál běhů a předpokládáme, že příští rok bude zase o jeden běh navíc,“ říká člen organizačního týmu Antonín Bolina, který má na starost dobrovolníky.
Všechny běhy jsou pod záštitou organizace RunCzech, která pořádá běhy po celé republice. V Českých Budějovicích se na dobrovolnou pomoc přihlásilo kolem pěti set dobrovolníků.
Ne zdaleka všem ale udělal 1/2Maraton stejnou radost jako mně. Někteří obyvatelé byli nepříjemně překvapeni, když nemohli vyjet s autem do ulic centra. V některých místech nejezdila ani městská hromadná doprava. „Rozhodně se mi moc líbí město bez aut. Je tu klid. Na druhou stranu jsem ale ani já nemohla nikam vyjet. Je to trochu omezující,“ říká Markéta Trsková, která se šla na závod podívat jen ze zvědavosti, běhu však nijak nefandí.
Cestou domů míjím skupinku důchodců. Evidentně moc netuší, co se děje. Jediné, co je zajímá, jsou autobusy, které nejezdí tak, jak jsou zvyklí. Jsou celkem rozezleni. Budou si muset zvyknout. Minimálně do roku 2016.
Juraj Thoma totiž na tiskové konferenci k 1/2Maratonu podepsal smlouvu, ve které se zavazuje ke konání této akce po následující čtyři roky. Snad to Budějovičtí jeden den v roce bez aut a autobusů přežijí a třeba si i zkusí půlmaraton zaběhnout. Vždyť jak pravil Emil Zátopek: „Když chceš něco vyhrát, běhej 100 metrů. Když chceš něco zažít, běhej maraton.“
ČTĚTE TAKÉ: Běžec Stejskal skončil jedenáctý, vyhrál Keňan Chebii
