České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Tužky s čtyřlístkem
Rok 1895 - v Budějovicích to vře. Rivalita mezi německými a českými občany roste. Měšťanský pivovar, dnešní Samson, je výrazně proněmecký a čeští právovárečníci jsou nespokojení a dumají: „Co si tak založit vlastní pivovar a pít naše české pivo?“ Osloví zástupce české buržoazie, získají potřebný kapitál a budějovický Budvar je na světě.
Budvar přežil do dnešních dní a svou slávou zastínil i svého, mnohem staršího konkurenta z Lineckého předměstí. Ne všem podnikům, které byly založeny na podobné vlastenecké vlně, se ale tak dařilo. Málokdo ví, že v Budějovicích vznikla druhá tužkárna, která měla konkurovat slavné Hardtmuthově továrně. Upřímně, slyšeli jste někdy o firmě Národní podnik obchodní a průmyslový, s.r.o? Asi ne, a přesto to byl poměrně velký závod, který v Budějovicích zaměstnával až 130 zaměstnanců.
Jeho vznik můžeme datovat také do roku 1895 a pohnutky jeho zrodu byly stejné jako u Budvaru. „Češi musí psát českými tužkami a Hardtmuthové jsou Němci, tak je nebudeme podporovat“. Na rohu Skuherské a Lipenské ulice vznikl výrobní komplex, jehož součástí byly grafitové mlýny, pily, brusky a vše poháněly parní stroje. Vyráběly se hlavně tužky, které svými názvy podporovaly národnostní cítění. Považte, který Čech by nechtěl psát v té době tužkami s názvy: Marold, Aleš, Palacký nebo Libuše?
A jak továrna, která měla na svých výrobcích jako znak čtyřlístek, dopadla? Moc slavné to nebylo. Nikdy nedosáhla věhlasu Hardtmuthky a po roce 1948 byla znárodněna a přičleněna ke svému slavnějšímu konkurentovi.
Ještě dnes, když půjdete Lipenskou ulicí, si můžete prohlédnout poslední zbytky vzpomínek na českou tužkárnu. Milanovi fotky Vám usnadní hledání.
