DRBNA HISTORIČKA: Dům Šmídovna zbořili před rokem 1970. Ostuda města, psali v novinách

V období 1. republiky byly dvory spojeny a v infekci se zařídily normální byty. Dalo se tam zajíždět ze Staré Pekárenské. V letech 1931 a 1932 bydlelo ve Šmídovně celkem 120 dospělých osob (infekce patřila domovním číslem do Pekárenské, vlastně to nebyla doslova infekce, bývaly tam umístěny osoby na pozorování). V domečku na dvoře bydlel mimo jiné jistý pan Šmíd, z čehož se hovorově vykládalo, že areál je nazván po něm, ne-li, že dům byl jeho. Nebyl, byl to městský dům.

Název Šmídovna se vyskytoval už v 19. století. Zřejmě souvisel se středověkou kovárnou (die Schmiede). Podle Václava Ambrože existoval na místě Šmídovny objekt již na konci 13. století. Jeden z prvních na nově vyměřené silnici do Prahy či obchodní cestě jih-sever, do té doby se tato velmi stará obchod stezka soutoku Vltavy a Malše vyhýbala východním obloukem. V objektu, budoucí Šmídovně, sídlil snad soud a kovárna.  Podle Karla Pletzera býval v těchto místech dvorec.

Konaly se tam tancovačky

Ve Šmídovně bývala za c. k. a přibližně do roku 1927 hospoda s několika velkými sály. Konaly se zde hlavně tancovačky a permanentně různé bujaré oslavy. Vždycky se něco semlelo a volala se policie. Chodili sem i frajeři z centra a z Linecký. Ale tady pokaždé narazili. Došlo to tak daleko, že v roce 1927 v předstihu oznámilo policejní ředitelství, že dnem 15. srpna 1927 přestěhuje expozituru policejní strážnice, dosud sídlící na Jirsíkově náměstí, do městské budovy zvané Šmídovna.

Tím se rvačky a facky řešily hned na místě. Hospoda ale potom v přesně nejištěném roce zanikla. Policie měla i tak práce dost, poněvadž šarvátky, urážky na cti a hádky se odbývaly mezi místními, zejména bydlících v „bytech“ ve velkém sále. Místní noviny se Šmídovně věnovaly a informovaly včetně kritiky radnice, že může za to, že Šmídovna je ostudou města (navrhovaly likvidaci Šmídovny).

Zpráva  ze dne  30. července 1928: „Kastrolem do hlavy.  Dne 17. července 1928 o 18. hodině dostali se Marie Řábová, 23 letá služebná, bydlící na sále ve Šmídovně do hádky s tamtéž bydlícím Karlem Kaisrem, po němž mrštila litým kastrolem, zasáhla ho do hlavy a způsobila mu lehké zranění. Na Řábovou bylo podáno trestní oznámení.“ O co šlo, nebylo uvedeno. Zpráva dokládá to, co se vědělo, a sice že v bývalém velkém sále jsou nouzové byty odděleny buď křídou na podlaze, nebo v lepším případě skříněmi, anebo dekami na šňůrách.

Okolnost, že soused Kaiser dostal do hlavy kastrolem, nebyla podstatná, to se stávalo i v lepších rodinách (viz soudničky z té doby). Šmídovňáci asi neovládali diplomatické jednání, ale podle pamětníků to byli normální občané, jen si nenechali nic líbit. Šmídovna se také dostala do literatury.