Dobrovolník 15 let naslouchal seniorům. Dar i velká zkušenost, vypráví

Když hodnotí to, co mu uplynulých 15 let v Diecézní charitě České Budějovice dalo, lesknou se mu oči. Třiašedesátiletý Vladislav Štrejn by tuto zkušenost přál každému, sám ale ví, že nejde o nic jednoduchého. „Každý to ale může zkusit,“ usmívá se. 

Sám se k dobrovolnictví dostal v roce 2007, když se seznámil se svou manželkou. Její sestra tehdy pracovala v Centru sociálních služeb Staroměstská v Českých Budějovicích, a právě tam vše začalo. Vznikla skupina dobrovolníků, kteří právě do tohoto zařízení docházeli. 

„Moje paní se v tom hodně angažovala. Začali jsme pro seniory, kteří byli často imobilní a potřebovali celodenní péči, vymýšlet pořady. Snažili jsme se to zaměřovat na konkrétní témata, která jim byla blízká, jako jsou žně či Masopust,“ vzpomíná Vladislav Štrejn. Ten s ostatními seniorům četl různé texty, společně také zpívali různé písně a povídali si.

Kromě Staroměstské docházeli mimo jiné do místního Kněžského domova. Někdy stihli za den objet i tři domovy pro seniory. Kromě jiného pořádali například mikulášské besídky. „Později se moje paní naučila hrát na kytaru a jednou jsme na Štědrý den obcházeli seniory a trávili s nimi celý den, to byl silný zážitek,“ vypráví. 

Rodák z Českých Budějovic se poté věnoval individuálním návštěvám. Pravidelně docházel k několika klientům, se kterými trávil volný čas. „S panem Jánským z Hosína, kdysi šachovým velmistrem, jsme hráli právě šachy. Předčítal jsem mu také různé knihy,“ líčí Štrejn. 

Letos musel rozloučit se svým posledním klientem, který se stal jeho blízkým kamarádem. „Znali jsme se asi sedm let. Byl velice vděčný. Špatně se vyjadřoval, protože měl po mrtvici, ale vzniklo mezi námi silné pouto. Když zemřel, dolehlo to na mě. Na charitě jsem se omluvil s tím, že si dám přestávku,“ vysvětluje. 

Štrejn se věnoval necelé desítce seniorů. Naslouchal jejich vzpomínkám, šťastným i smutným, ale to mu nedělalo problém. Za náročné však považuje loučení s daným člověkem, protože ho, jak sám říká, doprovází ke smrti. 

„Převažuje určitě pocit, že jsem si to užíval. Rád čtu, a zároveň jsem mohl čerpat jejich moudrost. Co mi to přineslo? Žasnul jsem nad tou lidskostí. Trávíte se těmi lidmi čas v určité etapě života a hodně vám to dá. Nějakým způsobem jste jim posloužil a dostal zvláštní dar jít s nimi kus života. Je to velká životní zkušenost,“ hodnotí Štrejn. 

Vyzkoušet to podle něj může každý. Dobrovolníci se navíc pravidelně potkávají s psychologem a společně hodnotí, jak na ně činnost působí. Když se na to člověk necítí, může skončit. „Pokud ale někdo cítí, že by to chtěl a mohl zkusit, tak doporučuji do toho jít,“ dodává Štrejn. 

Ten si letos převzal v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze Cenu Charity. Ta je uznáním za obětavou a vynikající práci pro tuto organizaci.