DRBNA HISTORIČKA: František Ployhar sbíral zkušenosti v zahraničí, poté se usadil pod Černou věží

Na pohlednici pořízené před rokem 1907 se rozkládá Seminární náměstí s vertikálou kostela sv. Anny. Název Seminarplatz je doložen už v roce 1824. V novější době se radnice usnesla, že to žádné náměstí není. Podél kostela pokračuje Kněžská ulice směrem ke Kanovnické. Vpravo v původním dvoupatrovém renesančním domě sídlila v přízemí knihařská firma Františka Ployhara, která nabízela vše v oboru knihařství a papírnictví či modlitební knížky. Vedle měla Marie Homolková hokynářství.

Kostel by postaven po roce 1614 a zvýšen o věž v roce 1825. Mezi kostelem a domem s firmou Ployhar je menší empírový objekt, kde bývala seminární škola, zbořen byl v roce 1985. V letech 1985 až 1988 byl statut kostela zrušen a hlavní loď upravena jako koncertní síň. Roku 1907 byl renesanční dům vpravo zbořen a nahrazen domem Fondu sv. Mikuláše (později koupil dům kožešník Prokop Forejt). Dům se tak nejprve označoval termínem Mikulášský a pak Forejtův. Před zbořením původního domu se firma Františka Ployhara přestěhovala pravděpodobně do Široké. V roce 1888 založil knihařství František Ployhar nejprve na náměstí. Potom v roce 1896 měl strojní a ozdobní knihařství v Plachého 18.

Zakladatel František Ployhar, narozen v roce 1864, zemřel v dubnu 1939 ve věku 75 let. Nejasné je, kdy se jméno Ployhar upravilo na Plojhar. Podle adresářů to kolísalo. 

Podle zdroje z roku 1927: „Zakladatel a stálý majitel firmy František Ployhar vyučiv se pracoval v předních knihařských závodech doma i za hranicemi, po nabytých zkušenostech osamostatnil se ve městě v roce 1888. Pracoval nejprve sám, potom s jedním dělníkem a postupně se zařizoval. Dnes v roce 1927 mezi 30 zaměstnanci v jeho dílně jsou zastoupeny všechny obory dělníky odborníky. Vazba knih a kartonáž pro veškerý průmysl v jednoduchém i přepychovém provedení v cenách nejlevnějších. Naprostá solidnost je vedoucí zárukou majitele firmy a proto požívá naprosté důvěry.“

Ve 30. letech 20. století bydleli v sídle závodu Široká 11 (původní domovní číslo) Ployharové František (než zemřel), Rudolf, Bohdan a Bohumil, dále Miroslava a Karla Plojharovy. Bohdan měl filiálku papírnictví na Linecké 30. Přesněji veškeré papírnické zboží a školní potřeby. Rudolf měl obor krabice, kazety, pouzdra všeho druhu. Bohumil později dle inzerátu: Knihy Vám sváže levně, odborně, moderně a rychle. V domě bydlel také knihař Alfréd Rankl a prodavačka Helena Koželuhová.

V červenci 1945 Bohumil Plojhar, knihařství a výroba papírového zboží, přijímal více děvčat na lehkou práci. Rudolf Plojhar působil v Jeronýmově ulici 28. V roce 1959, mělo knihařství Plojhar v Široké ulici nové domovní číslo 14. Byl to tentýž dům. Radnice totiž zaměnila lichá čísla za suda a opačně a ještě z jiného konce Široké. Knihařství v tom čase bylo začleněno do výrobního družstva Jihokov. V roce 1990 se konečně dostalo zpět do vlastnictví Plojharů - Bohumila Plojhara, vnuka zakladatele Františka Ployhara.