Gymnazista Ondra z Vimperku vyhrál celostátní soutěž o nejlepšího střelce v biatlonu

Co říkáte na to, že jste vyhrál tuto speciální prémii?
Musím říct, že jsem překvapený, protože prostor, kde trénuji střelbu, je opravdu mizerný a skoro bych tomu ani neříkal střelnice, spíš taková louka, na který jsou terče, ale o to větší mám radost, že mi to letos takhle pěkně vyšlo. Určitě jsem nadšenej.

Skloubit školu a sport asi musí být dost náročné. Jak vypadá takový váš běžný tréninkový týden?
Už druhým rokem chodím na Sportovní Gymnázium u nás ve Vimperku, kde se potkávám s celou řadou nadaných sportovců. Na škole máme čtyři sportovní odvětví - běžecké lyžování, snowboarding, cyklistiku a teď nedávno zavedli i biatlon, pod kterým jsem bohužel, bohudík jen já. Neměnil bych, protože individuální plán, který naše škola nabízí je skvělý a všichni učitelé, až na výjimku mi vycházejí vstříc. Můj sportovní týden probíhá asi tak, že v pondělí máme ve škole  konzultace, na kterých musím být přítomen, a pak si celý týden dělám podle sebe. Když mám dopolední trénink, většinou jdu do školy na jednu hodinu, nebo vůbec, ale za tuhle zimu jsem byl součástí dopoledních tréninků jen minimálně. Jsem jediný biatlonista na škole, takže většinu času trávím s lyžaři ze Ski klubu Šumava, kde to pro mě není úplně optimální, protože střelnice ve sportovním areálu Vodník pořád schází a už se tu asi nikdy nevybuduje dobré zázemí, pokud ano, už to nebude pro mě. Dalo by se říct, že střílím na vlastní pěst. Osmdesát procent mých střeleckých tréninků jsou s taťkou, který se mnou jezdí střílet ve svém volném čase a jelikož je hodně vytížený z práce, na střelnici se dostanu maximálně jednou, když to vyjde dobře, tak dvakrát v týdnu. Letošní zimu jsem se vždycky týden před závodem připravoval v Jablonci nad Nisou, kde jsem také zařazen ve sportovním centru mládeže a  mám tam hodně přátel. Docela poctivě dělám takzvanou „suchou střelbu", které věnuji každý den minimálně 25 až 30 minut.

Máte nějaký biatlonový vzor?
Myslím, že každý mladý závodník má svůj sportovní vzor, ani u mě tomu není jinak. V letošní sezoně docela postrádám Gábi Koukalovou. Přestože výsledky české reprezentace jsou skvělé, Gabča mi tam chybí. Loni na jaře  jsme se potkali v Budíkově, kde jsem si nechával dělat před sezonou novou pažbu po přechodu z kategorie Dorostu A, prohodili jsme pár slov, ale myslím, že naše první setkání proběhlo v Ramsou asi čtyři roky zpátky, když jsem byl poprvé na Dachsteinu. To byly moje začátky v biatlonu a od té doby je Gábina můj vzor. Dále mezi mé oblíbené závodníky patří Michal Krčmář, se kterým se doufám uvidím někdy i  u nás na Šumavě, Ze světových závodníků mám nejraději nory Bø, sympatičtější je mi mladší Johannes. 

Od kdy se vůbec věnujete biatlonu a proč jste si vůbec zvolil tento sport?
Biatlonu se věnuji od dvanácti let, tedy čtyři roky. S vidinou biatlonu přišel děda, který mě často vídal, jak střílím lukem, nebo kuší na zahradě do terčů. Když jsem byl menší, pořád jsem si vyráběl, nebo kupoval zbraně ze dřeva, inspirované různými filmy, třeba Letopisy Narnie, či Avatar. V jednu chvíli jsme  měli v garáži třeba i deset luků, teď mě v tom trochu nahradila mladší sestra, která chce taky začít s biatlonem, ale je ještě malá a Stayerka po mě jí je zatím velká, ale teď v Novém Městě na Moravě jí rodiče koupili pažní řemen, tak měla velkou radost.  Když jsem zrovna doma, většinou se spolu koukáme na biatlonové závody. K biatlonu mě dostaly velké úspěchy, které reprezentace posledních pět let předvádí. Od tří let jezdím na běžkách, snažím se kombinovat oba dva sporty, ale letos to moc nešlo. Hodně závodů se krylo a taky jsem byl asi čtrnáct dní úplně mimo trénink, kdy jsem se vypořádával s nemocí. Příští rok bych se ale chtěl účastnit více závodů v klasickém lyžování, protože loňskou sezonu se mi dokonce povedlo zvítězit v obou dvou žebříčkách - biatlonovém i běžeckém.

Jaký je váš dosavadní největší biatlonový úspěch?
Je to těžké takhle hodnotit, protože jsem neměl možnost závodit na mistrovství světa dorostenců v Estonsku. Bude to asi letošní závod v Harrachově, kde jsem dal čtyři nuly, což pro mě byl suprový střelecký výsledek, nebo také závody v Polském Koscielisku loňskou sezonu, či teď závody olympijských nadějí v Letohradě.

Co se vám nejvíce líbí na biatlonu?
Na biatlonu mám rád, že si na podložce odpočinu. První kolo se většinou nejezdí tak rychle, protože se odpočívá před střelbou. Dále mám rád poslední položky v kontaktních závodech, protože tam se většinou závod rozhoduje a já se pravidelně snažím na tuto položku nejvíce soustředit, takže většinou pořadí sestřelování terčů, kvůli větší koncentraci.

Vyhrál jste roční prémii produktů od Hamé. Už víte, co s výhrou uděláte?
Nejpravděpodobnější je, že něco málo si necháme doma, něco vezmu třídní učitelce, protože se snaží mi ve všem pomáhat, a pak samozřejmě oběma babičkám s dědou.

Jak je vlastně kvalitní střelba v biatlonu důležitá?
V letošní sezoně pro mě byla dobrá střelba klíčová, protože běžecky mi to jako prvoročákovi se zbraní na zádech moc nejezdilo. A za sebe mohu říct, že po čisté střelbě jedete jinak, než když na stavu necháte nesetřelené terče.

Kam byste to chtěl v biatlonu dotáhnout? Do reprezentace nebo třeba k světovým medailím?
Je to dlouhá cesta, nevím, co bude. Všechny sportovní sny, nebo vidiny do budoucnosti, které mám, si nechávám pro sebe.