Áčko, které českobudějovický fotbalista Jiří Kladrubský signalizuje na úvodní fotce, značí asistenci u první trefy Davida Ledeckého v utkání čtvrtého kola Fortuna: Národní ligy s Prostějovem. Kapitán Dynama pak sice za stavu 1:1 neproměnil penaltu, ale i tak byl po utkání spokojen. Jihočeši přemohli nováčka z Prostějova 3:1 a Hanákům nepomohla ani pěkná branka Davida Píchala.
Čtyři zápasy, čtyři vítězství. Vstup do sezony jste si nemohli představovat lepší.
To ano, ale tentokrát to bylo o něco těžší. I když se nám podařilo vstřelit první gól, tak jsme byli nervózní. Soupeř nás potrestal vyrovnávacím gólem. Pak jsem nedal penaltu, ale věděl jsem, že stále zbývá dost času. Ve druhém poločase jsme Prostějov dostali pod tlak a byla jen otázka času, kdy padne rozhodující gól.
Čím to bylo, že jste do zápasu vstoupili nervózně?
Každý si řekne: „Prostějov, nováček, jasná výhra.“ Jenže my jsme soupeře sledovali na videu a věděli jsme, že nám nedají nic zadarmo. Po vstřeleném gólu jsme si možná mysleli, že to půjde samo. Ale měli jsme hrát furt stejně. Logicky nám nepomohl ani inkasovaný gól, po kterém jsme vypadli z role. Pořád jsem ale věřil týmu, že to zvládneme.
Byl jste u původu penaltové akce, když jste vyslal do úniku Petr Javorka. Na následnou exekuci jste si věřil?
Ano. Na penaltu jsme určení s Lukášem Havlem. Ale věřil jsem si a říkal jsem, že kdyby byla druhá penalta, že na ní půjdu znovu.
Při pokutovém kopu jste si počkal, kam skočí brankář, a pak vystřelil na druhou stranu?
Chtěl jsem vystřelit trošku víc nahoru. Jinam, než kopu penalty normálně. Ale střela šla moc k tyči a trefila ji. Škoda, ale penaltu už nedali i lepší hráči. Hlavně, že jsme vyhráli.
Kanadské body však sbíráte statečně. Po asistenci u vítězné branky s Vlašimí jste byl tentokrát u úvodního gólu. Z vašeho nepovedeného voleje se stala přihrávka na gól Davida Ledeckého.
Nesedlo mi to, ale nakonec z toho byl důležitý gól. Je jedno, kdo góly dává. Hlavně, že šlape tým. Když budeme hrát takto jako tým, tak o nás nemám strach.
Síla mužstva se potvrzuje i tím, že střídající hráči jsou vždy platní a zvrátí průběh utkání na vaši stranu. Je to tak?
Určitě. Konkurence je velká a každý musí šlapat na tréninku i v zápase. Zažil jsem to ve Spartě i v Slovanu Bratislava a je to jedině dobře. Za mnou je nyní Michal Řezáč a za týden klidně může hrát místo mě on. Tým je opravdu nabitý.
Když jsme u vaší pozice pravého obránce, tak se mi zdá, že oproti posledním sezonám daleko víc útočíte. Cítíte to stejně?
Je to tak. Nabádá mě k tomu i trenér, ale v tomto případě byla nejdůležitější fáze před začátkem letní přípravy. Byl jsem s Jurajem Kuckou a Jirkou Jeslínkem na přípravném kempu a i trenér mi říkal, že fyzicky jsem takhle nebyl nikdy nepřipravený. Cítím se velice dobře, ale je nás v kabině sedmadvacet, každý může a chce hrát.
V pátek 17. srpna se představíte na půdě exligového Brna, které se v úvodu sezony trápí. Vy jste naopak na vlně vítězství. Pojedete na hřiště Zbrojovky v pohodě?
Chceme každý zápas vyhrát, jít do každého stejně. Když budeme podávat týmové výkony, tak o nás nemám strach v Brně ani nikde jinde.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
