Ten, který dal Řepkovi první červenou kartu

Petr Mádl si na to utkání i po dvaceti letech vzpomíná velice dobře. „Samozřejmě, že o tom vím, bylo to v roce 1992 v utkání Hradec Králové - Ostrava,“ říká, ale knihu Rebel prý zatím nečetl. „Nečetl jsem to, ale někdo mi o tom říkal. Když ta kniha vyšla, tak byl někde rozhovor, kde to někdo zmínil, takže o tom vím.“

Mádl ve své době platil mezi ligovými sudími za elitu, byl mladý a pískal často. V době, kdy začal Tomáš Řepka sbírat červené karty, kroutil v nejvyšší soutěži svou třetí sezonu. „Byl jsem v lize od roku 1990, skončil jsem 13. června 1994 po utkání Sparta – Žižkov,“ vrací se nejen k začátku, ale i ke konci své soudcovské kariéry.

Poslední utkání bylo hodně vypjaté. Hrálo se finále Poháru ČMFS, takže šlo o hodně. Z vítězství se nakonec radovala Viktoria Žižkov. „Mach (tehdejší majitel Sparty, pozn. redakce) řekl po tom utkání Nehodovi, aby mě zlikvidoval, takže jsem byl zlikvidován jako sudí. Dovolil jsem si odpískat penaltu proti Spartě. Tenkrát už jsem ale pískal Spartě šestnácté utkání, takže nikdo nemohl říct, že jsem je neměl rád,“ vrací se do doby před osmnácti lety Petr Mádl.

Svůj konec si vysvětluje po tolika letech pořád stejně. Dostal se jako mladý sudí mezi dva velké mlýnské kameny a ty ho semlely. „Tenkrát tam byl takový pražský souboj majitelů Mach – Čekan, tedy Sparta a Žižkov. Mach měl tenkrát pocit, že může všechno, takže po zápase řekl Nehodovi, aby mě zlikvidoval a jeho kamarád Macela začal mluvit o tom, že jsem neprofesionální, tak mě přeřadili do třetí ligy. Nedali mě prostě na listinu ligových rozhodčích. Údajně za to, že jsem poškodil morální kredit ligových rozhodčích,“ říká Petr Mádl. Tehdejší tisk psal o tom, že se mladý sudí zúčastnil žižkovských oslav vítězství, a tím si vlastně pod sebou podřízl větev.

Po dvou měsících se sice vrátil na listinu sudích alespoň pro druhou ligu, ale to už byla taková labutí píseň. „Mezi řečí mi funkcionáři říkali, abych vydržel, že se to časem srovná. Ale já si pak při fotbale v Prachaticích v utkání s juniorkou Dynama přetrhl křížový vaz a rok jsem marodil,“ vysvětluje svou odmlku.

Ale ani to ještě nebyl definitivní konec. „Ještě jednou jsem to zkusil. Po uzdravení jsem přijel na seminář rozhodčích do Jablonce, ale tam jsem údajně neudělal fyzické prověrky, protože jsem nesplnil limit na 60 metrů o jednu desetinu vteřiny. Předseda Zdeněk Valeš mi tehdy řekl, že už to dělají jinak, že tam vlastně nemám co dělat.“ A to byl konec.

Na fotbal Petr Mádl ale nezanevřel. V roce 1997 se vrátil coby funkcionář do Tatranu Prachatice a tým zpod Libína dotáhl jako předseda představenstva až do druhé ligy! „Oficiálně jsem v klubu skončil, když jsme spadli z druhé ligy v roce 2005. Teď je Tatran v krajském přeboru. Nejdříve se prodala třetí liga, pak i divize,“ pokyvuje smutně hlavou Petr Mádl.

V současné době se ten, který dal Tomáši Řepkovi první červenou kartu v kariéře, živí inženýrskou činností pro různé developery. „Pracuji tam, kde je třeba. V Prachaticích, v Písku, v Budějovicích, ale třeba i v Praze,“ popisuje.

Nyní už se do fotbalu aktivně nezapojuje a ani nepomýšlí na to, že by se nějakou svou aktivitou na zelený trávník vrátil. „Už mě to neláká. Prožil jsem s fotbalem hodně, ze svého pohledu bych řekl, že skoro všechno. Jako divák jsem byl naposledy na lize Budějovice – Plzeň 0:3, tam mě někdo pozval. Jinak už si pomalu nepamatuji zápas, který jsem viděl celý. Dívám se na sestřihy, občas na reprezentaci,“ říká Petr Mádl.

Tomáš Řepka se ve své knize s nadsázkou zmiňuje o tom, že by tu svou první červenou kartu rád získal do své sbírky trofejí. A podle Mádlových slov by to nebyl žádný problém! „Tu kartu ještě doma mám. Když jsem skončil jako sudí, dal jsem všechny věci do krabice, je tam určitě i ta karta. Takže bych ji mohl Tomášovi klidně dát,“ uzavírá Petr Mádl.

Možná by Dynamo mělo tuto možnost zvážit. Pokud by totiž Tomáš Řepka získal tu svou první zakletou kartu, třeba by v dresu Českých Budějovic žádnou další červenou nedostal, uzavřel by tím svou sbírku vyloučení. Tedy tak by to dopadlo alespoň v pohádkách...

Foto: Jan Škrle