Lukáš Sedlák je odchovancem Českých Budějovic a na svou kariéru si rozhodně stěžovat nemůže. V roce 2011 byl draftovaný Columbusem, na první starty v nejslavnější hokejové lize světa si musel několik let počkat. V NHL nakonec odehrál 162 zápasů, posléze zvolil přestup do Ruska. Tam zatím odehrál dvě sezóny v dresu Čeljabinsku. Sedlák také pravidelně reprezentoval v mládežnických kategoriích, kde nejednou dostal na svůj dres "A" či "C". Startu se již dočkal i v seniorském národním týmu.
Jak byste nám popsal své hokejové začátky?
S hokejem jsem začal v době, kdy jsem začal chodit do školky, takže někdy ve třech nebo čtyřech letech. My jsme totiž začali chodit ve školce bruslit a já jsem tam byl nejmladší… Doma jsem brečel, že se mi děti budou smát. Proto mě mamka vzala na veřejné bruslení, kde jsem se to trochu naučil. Mně to celkem šlo hned od začátku a přišel za mnou táta kluka, který je dnes mým kamarádem, a ptal se, jestli hraji někde hokej, že celkem dobře bruslím. Rodiče že ne, že chodíme jen na veřejné bruslení a že nemají nějaké ambice mě dávat na hokej. Každopádně řekl, že bychom to někde měli zkusit. Tak jsme šli k zápisu, kde byly dvě fronty – jedna na hokej, druhá na krasobruslení. Rodiče nevěděli, která je která, a tak si každý stoupl do jedné a přihlásili mě jak na hokej, tak do krasobruslení. Nakonec jsem teda zůstal jen u hokeje. (smích)
V mládeži jste byl hodně produktivním hráčem, ale třeba v NHL jste měl spíše opačnou roli, měl jste především defenzivní úkoly… Čím to, že přišla taková změna? Jak jste to bral vy sám?
Od malička jsem sbíral nějaké ty body, ovšem postupem času se to začalo snižovat. Vlastně čím jsem byl starší a dostával jsem se do těžších soutěží, získával jsem těch bodů méně a méně. V NHL i AHL jsem hrál hlavně ve třetí a čtvrté lajně, takže času a prostoru na ledě nebylo tolik. Ty první dvě lajny v NHL jsou ale přece jen trochu jinde a ti hráči jsou prostě lepší. Proto jsem byl převážně v té čtvrté lajně, kde jsem měl zase jiné povinnosti.
V roce 2011 vás Columbus draftoval v šestém kole. Jaké byly vaše první pocity, když jste se to dozvěděl? Přece jen každý malý hokejista se chce dostat do NHL…
Dostat se do NHL bylo cílem, když jsem byl starší. Když jsem byl malý, tak jsem na to vůbec nekoukal. Hokej jsem hrál hlavně proto, že mě to bavilo. NHL se stala cílem až v nějakých patnácti nebo šestnácti letech. Dříve jsem byl vždycky rád, že jsem se mohl dívat na extraligu a jednou jsem si tam chtěl zahrát. Když ovšem člověk roste a vidí, že má nějakou kvalitu a předpoklady, tak se ten cíl mění. Když jsem byl draftovaný, tak to byl super pocit. I pocit zadostiučinění za veškerou práci, kterou jsem do té doby odvedl. Určitě to byl skvělý pocit i pro rodiče, kteří tomu obětovali hrozně moc. Byl jsem za to fakt hrozně šťastnej.
Jak vzpomínáte na dva roky v Chicoutimi (QMJHL)? Bodově se vám tam dařilo hodně…
Tam to nebylo vůbec špatné! Hrál jsem tam v první lajně. Celé dva roky jsem hrál přesilové hry a dostával hodně času na ledě. K tomu jsem měl k sobě i skvělé spoluhráče, kteří těch bodů získávali ještě o trochu více. Na ty dva roky vzpomínám hrozně rád. Pro mě to bylo poprvé, co jsem někam jel bez rodičů a bez kamarádů. Vlastně jsem musel trochu dospět. Byla to pro mě ohromná škola jak po hokejové, tak po životní stránce. Myslím, že jsem tam vyrostl lidsky i hokejově.
Neděle, 5. srpna 2018, 18:12
Útočník a odchovanec ČEZ Motor České Budějovice je v zámoří od roku 2011 a letos načne třetí sezonu v NHL. Za Columbus Blue Jackets odehrál v uplynulé sezoně kvůli zranění 53 zápasů a letos by rád týmu více pomohl. Lukáš Sedlák vypráví o aktuální...
Prošel jste všemi reprezentačními mládežnickými výběry. Několikrát jste byl kapitánem či jeho asistentem. Co to pro vás znamenalo? Na co z těch dob nejvíce vzpomínáte?
Nejvíce vzpomínám asi na tu partu a na to, že jsem mohl být součástí toho národního týmu. To je totiž to nejvíc, co vůbec může být. Byl jsem hodně rád, že jsem mohl jet na hodně reprezentačních akcí a mohl jsem se zúčastnit mistrovství světa. To bylo něco úžasného… Stát na ledě a poslouchat hymnu je super zážitek. Tím, že jsem byl kapitánem, tak se to asi ještě znásobilo. Pocity, že jsem mohl ten tým vést, byly o to silnější. Asi každý by chtěl být vůdcem týmu, takže ten pocit byl skvělý.
Následovaly tři roky v AHL, které byly zakončeny Calder Cupem. Berete to zatím jako největší úspěch tvé kariéry?
Asi bych to bral za svůj největší úspěch. Těch věcí je více, ale něco vyhrát je nejvíc. Je to jeden ze zážitků, na který rád vzpomínám. Vážím si toho, že jsme mohli vyhrát. Abych pravdu řekl, myslím si, že pokud bychom ten rok nevyhráli, nejspíše bych se do NHL nikdy nedostal.
Následoval podpis jednocestné smlouvy s Columbusem. Bral jste to jako splněný sen?
Rozhodně jsem tam chtěl hrát více, případně tam udělat nějakou větší stopu. Nějaké zápasy jsem ale odehrál a myslím si, že až budu starší a budu na sedačce přemítat, co jsem v životě udělal dobře, budu na to hrdý, přestože ta stopa nebyla nijak výrazná. Ty tři roky byly skvělým zážitkem a už mi to nikdo nevezme.
Jak vzpomínáte na trenéra Johna Tortorellu? Je celkem známý tím, že si nebere servítky… Proběhl někdy nějaký konflikt? Jaké pod ním byly například tréninky?
Tréninky byly super. Měly velké tempo, byly hrozně rychlé a rozhodně nás připravily na zápas. A konflikt… No do oboustranného asi ne, spíše jen do jednostranného. On je hodně svérázný, takže když někdo udělá chybu, tak mu to řekne od plných plic. Takových věcí tam pár bylo, ovšem takový hokej asi je. Mně to nedělalo úplně nejlépe, jsem spíše typ hráče, který má raději klid od trenéra nebo nějakou pochvalu. On je ale takovýhle, a tak jsem to taky bral.
Následoval přesun do KHL, ale nepřemýšlel jste, že odejdete z Ameriky už dříve?
Hodně jsem váhal, když jsem byl třetím rokem na farmě. Zase jsem hrál jen ve třetí nebo čtvrté lajně a postupně mě to přestávalo naplňovat. Pak jsem ale dostal pořádnou příležitost ke konci té třetí sezóny, to už jsem ani sám nečekal, že bych měl nějakou šanci tam prodloužit kontrakt a podobně. V té době jsem už myslel na návrat někam do Česka a mluvil jsem o tom i s agentem. Jenže pak přišla šance a mně se začalo dařit. Dal jsem tam asi osm gólů z posledních devíti zápasů v základní části, načež se mi povedlo i play-off. Na základě toho jsem dostal další šanci a mohl jsem se ukázat v NHL.
V Čeljabinsku jste se zařadil vlastně okamžitě do první lajny, hrál jste přesilovky i oslabení, bodově se vám také dařilo… Takže přesun do Ruska můžete hodnotit jen pozitivně?
Já jsem superšťastný, že jsem toto rozhodnutí udělal. Nebylo jednoduché odejít z NHL, stále jsem přemýšlel, jestli to nezkusím ještě v jiném týmu, jestli se o to dále prát, jenže… Pak jsem si uvědomil, že jsem tam už něco odehrál a v jiném týmu bych začínal zase úplně od nuly se stejným časem na ledě atd. Proto jsem se nakonec rozhodl takhle a jsem rád, že jsem to udělal, protože jsem v Rusku trochu ožil a pomohlo mi to.
Neděle, 2. června 2019, 16:49
Hokejový útočník Lukáš Sedlák, který v uplynulých třech sezonách odehrál 164 utkání v NHL za Columbus, bude nově hrát v KHL za Čeljabinsk. Šestadvacetiletý hráč podepsal s Traktorem dvouletou smlouvu. Klub o tom informoval na oficiálním webu.
Pomohlo vám hodně, že jste do týmu na stejně přišli s Tomášem Hykou?
Tak rozhodně to byla výhoda. My jsme to ale s Tomášem věděli už v momentě, kdy jsme smlouvu podepisovali. Máme totiž stejného agenta, takže jsme o tom věděli a mluvili o tom spolu. Tak nějak jsme všichni tušili, že nám to spolu půjde i na ledě, že se tam budeme doplňovat. To se nakonec potvrdilo, každý sice hrajeme jinak, ale skvěle se doplňujeme.
V sezóně po návratu do Evropy jste si připsal také první reprezentační start za áčko. Za mládež jste hrál pravidelně, ale na start v áčku jste si musel počkat. Čím si to vysvětlujete?
Myslím, že to bylo tím, že jsem byl celou dobu v Americe. Tím pádem EHT, ani jiné turnaje nepřipadaly v úvahu. Navíc z AHL se hráči moc nebrali, myslím, že jediným hráčem, který se v té době do reprezentace dostal, byl Petr Mrázek. Navíc v NHL jsme byli poté většinou v play-off. Když jsme vypadli, tak nějaké telefonáty probíhaly. V prvním roce jsem byl zraněný a v play-off jsem odehrál jen dva zápasy a nebylo to ono. To jsem řekl, že jet nemohu. V těch sezónách potom jsem zase tolik nehrál. Proto trenéři říkali, že si mě nejdříve musí vyzkoušet, ovšem na to už v tu chvíli není moc času, jelikož play-off končilo chvilku předtím. I to tedy může být jedním z důvodů, proč to nevyšlo.
Střelecky se vám v reprezentaci dařilo náramně, dal jste čtyři branky v šesti zápasech… Co jste na to říkal vy sám? Nebyl jste i trochu překvapený takovým střeleckým apetitem?
Asi jsem byl trochu překvapený, protože jsem úplně nevěděl, do čeho jdu. Něco mi tam napadalo, i když třeba zrovna první branka byla se štěstím, ale i takové se počítají. Mně se ale v loňské sezóně celkem dařilo, a to i střelecky. Měl jsem i trochu štěstí, puky se mi dobře odrážely. Takže na jednu stranu jsem překvapený nebyl, ale na druhou vlastně jo. (smích)
Hokejové MS bylo ale loni nakonec zrušené. Nebyla to i z vašeho pohledu škoda? Možná jste si mohl zapsat premiérové starty na MS za reprezentační A-tým…
Škoda to byla veliká! Loňskou sezónu jsem měl dobrou jak v klubu, tak v nároďáku, takže nějaké šance tam určitě byly.
Loňské dobré výkony v Čeljabinsku jste potvrdil i letos. Jak jste spokojený s touto sezónou?
Týmově to byla mnohem lepší sezóna, konečně jsme se dostali do play-off. Poměrně dlouho jsme hráli i nahoře, ale pak jsme tam prohráli několik zápasů, takže jsme trochu spadli. Myslím si ale, že jako tým jsme hráli dobrý hokej. Do vyřazovacích bojů jsme šli z pátého místa, jen je škoda, že jsme vypadli hned v prvním kole. Letos bylo naším největším problémem střílením branek, hrozně jsme se na ně nadřeli. Nejspíše nám chybělo i trochu toho štěstíčka, i když to říkám nerad, sám mám takové věci nerad. V hokeji to tak ale chodí. Jeden rok vám tam spadne všechno, ten druhý je to přesně naopak. To můžete mít klidně prázdnou branku, ovšem ten gól prostě nedáte. To byl trochu i můj případ letos. Na všechny góly jsem se fakt nadřel, taky jich bylo o něco méně. Nakonec je to ale trochu jedno, do play-off jsme postoupili, a to bylo naším cílem.
Mistrovství světa v hokeji by se však letos konat mělo. Mluvil s vámi už někdo z realizačního týmu? Víte, jak jste na tom z pohledu nominace?
Jojo, v kontaktu jsme už byli. Ještě ale uvidíme, jak to všechno nakonec bude. Mistrovství ještě nakonec být nemusí, nikdo neví, jak to bude. Všechno se mění každým týdnem a ještě uvidíme, jak to všechno dopadne.
Mílovými kroky se blíží také zimní olympijské hry, na kterých by se měli představit i hráči z NHL. Jak velká motivace je pro vás dostat se na takovýto turnaj?
Myslím si, že olympiáda je ještě o něco více než mistrovství světa. Motivace dostat se tam je rozhodně velká, ovšem těch hráčů, kteří by se tam chtěli podívat, je hodně. Nezbývá mi nic jiného, než mít dobrou sezónu i příští rok a nějak se o to porvat.
Ještě dva roky máte platnou smlouvu v Čeljabinsku… Chtěl byste i potom hrát ještě v Rusku a v Traktoru nebo o tom ještě moc nepřemýšlíte?
Já jsem o to ještě moc nepřemýšlel, přece jen jsou to ještě dva další roky. Vůbec nevím, kde budu po nějaké osobní stránce či po té hokejové. Může se stát, že budu hrát dobře, může se stát, že budu hrát špatně a nebudou mě chtít ani příští rok. Já to budu brát tak, jak to přijde. Budu to nějak více řešit až v tom druhém roce a uvidíme, co bude nebo nebude.
Jak vypadal v letošní sezóně život hokejisty v Rusku? Bylo to co se týče pandemie jen o testování nebo jste měli ještě další restrikce?
U nás to bylo v podstatě jenom o tom testování. Byli jsme testovaní každých pět dní, takže toho bylo hodně, ale nějak nás to neomezovalo. Roušky jsme ještě museli nosit po cestě na zimní stadion a procházeli jsme bránou, kde nás postříkali dezinfekcí. Jinak větší restrikce nebyly. Ty se spíše dotkly fanoušků. V Moskvě a v jejím okolí nesměli být žádní fanoušci, my jsme měli dlouhou dobu nějakých padesát procent. Postupně se to ale zvedalo a na play-off už bylo téměř plno.
Jste odchovancem Budějovic, sledujete jejich výsledky?
Motor se snažím sledovat, jak to jen jde. Nemám úplně čas sledovat samotné zápasy, ale na výsledek se kouknu vždycky. Taky jsem mluvil s kluky na repre, se kterými jsme se tam sešli. Bohužel sezóna byla letos taková, jaká byla. Tak to prostě je, někdo to musí odnést. Já doufám, že se to zlepší a příští rok budou Budějovice tam, kam patří.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
