Jaroslav Modrý si může odškrtnout první odtrénovanou sezónu v nejvyšší české soutěži. Jednapadesátiletý kouč získal se svými svěřenci bronzové medaile. Jak ale Modrý často a rád opakuje, není čas na uspokojení, je třeba se posouvat dál a dál a nepřestávat se učit.
A když budeme konkrétní, bylo tu něco, co jste se potřeboval urychleně naučit?
Jazyk (smích). Někdy mi ty výrazy nešly až tak rychle, tak se stále učím dostat se do toho našeho jazyka zase co nejrychleji zpátky. Vyjadřovat se co nejčistěji a nejpřesněji, aby tomu kluci rozuměli (úsměv).
Když už jsme u jazyka, poprvé jste vlastně musel v trenérské kariéře řešit, jestli si s hráči vykat nebo tykat. Jak jste k tomu přistoupil?
Řekl jsem hráčům, že jestli mají sebevědomí mi tykat, tak mi můžou tykat, jestli ne, tak ať vykají. Já se dokážu srovnat s obojím. Já byl prostě v Americe hrozně dlouho, vykání tu neexistuje a nevidím v tom žádný velký rozdíl. Spíš to beru tak, že je důležité se respektovat a mluvit k sobě upřímně, tykání mi vůbec nevadí.
Když srovnáte trénování v extralize s trénováním v AHL, bylo něco, od čeho jste musel ustoupit, respektive jste třeba zjistil, aha, takhle tady ne, to budu muset dělat jinak?
Měl jsem v AHL jiný tým, jde o rozvojovou ligu, kde je hodně mladých kluků, kteří potřebujou co nejvíce trénovat, dbát na detaily. Tady už jsou kluci přece jen kvalitnější v tom, že už něco mají odehráno. Kolikrát je to tak i tom si takové hráče poslechnout, zareagovat na to, co přijde od nich, to považuji za strašně důležité. A to jsem se snažil naučit, nejen říkat hráčům, co mají dělat, ale také si poslechnout jejich názor, třeba i přehodnotit ten svůj a najít tu správnou cestu, aby vše fungovalo. Oni jsou těmi, kteří vstupují na led a dělají tu hlavní práci, já jsem od toho, abych jim pomáhal se zlepšovat a třeba najít správné řešení situací.
Loni jste přicházel vlastně k nově poskládanému kádru a mluvil jste o nutnosti vybudovat si kostru týmu. Byť po právě uplynulé sezóně bylo oznámeno několik odchodů, pro vás je to asi nyní ve srovnání s loňskem o dost komfortnější situace, že? V týmu bude působit stejná brankářská dvojice, pětice obránců, nejvíce změn dozná útok.
Zůstává nám Pech s Gulašem, dále Martin Hanzl, který rovněž ukázal svojí sílu a zlepšoval se v průběhu sezóny. Byl kvalitnější a kvalitnější a bylo stále těžší proti němu hrát, hráče kolem sebe dokázal udělat silnějšími. Zůstal i Jakub Valský a další, v útoku máme plno síly. Na mladších hráčích jako je Koláček nebo Chlubna bude, aby si ukrojili zase větší kus dortu, aby získali větší roli. Matěj Toman má za sebou těžké zranění, doufejme, že se správně zahojí, připraví se na sezónu jak má a ukáže, že je kvalitní extraligový hokejista. Přivedli jsme pár dalších hráčů, kteří nám pomohou posouvat tým dál. Tím ale nekončíme, nacházíme se v předsezónním období a chvíli bude trvat, než zase místa správně vyplníme. Budování týmu chvíli trvá, půjčím si výraz, který rád používal Patrik Martinec, že jde o živý organismus. (pozn. autora: rozhovor vznikal ještě před oznámením příchodů Přikryla, Vopelky a Doležala)
Do obrany zatím přibyli dva vysocí statní hráči. Je to i důsledek toho, že odešli podobně stavění Štich s Piskáčkem?
Určitě. Nechceme, aby nás někdo odstrkával, abychom byli slabí, to bych nerad. Chci, abychom byli silní a velcí, oba příchozí beci toto splňují. Oba jsou kvalitní, jsou na startovní čáře, mají velký potenciál a budeme s nimi pracovat, abychom z nich udělali ještě lepší obránce a bylo proti nim těžké hrát. Ve svých tělesných proporcích mají výhodu, které se hráč naučit nemůže.
Jako bývalý bek, vezmete si například svého svěřence do obrany stranou a zkoušíte ho přizpůsobit k obrazu svému, nebo takhle to v praxi nefunguje?
(úsměv) Samozřejmě, že pro pozici obránce mám tak trochu slabost a mám určitou vizi. Jsem zodpovědný za chod celého týmu, jsou věci, na kterých trvám, aby hráči dělali, vím, že budou fungovat a mám to vyzkoušené. Musíme se ale stále učit, nemůžeme se nikdy uspokojit, to je pak konec, protože z toho vzniknou problémy.
Bavíme se v době probíhajícího mistrovství světa, z vašeho loňského týmu se do slovenské nominace nakonec probojoval obránce Martin Bučko. Co tomu říkáte?
Nejsem překvapený. Kolikrát i u nás byl v pozici obránce čekajícího na šanci a prokázal, že je to kluk s vynikajícím charakterem, který se nedívá na to, co je dnes, ale dívá se do budoucnosti. Je to ambiciózní, hodně pracovitý hráč. Hráčům s takovou výškou, jako má Martin, to trvá trochu déle, než dorostou do svého potenciálu. Každý den se mi zlepšoval, byla radost s ním pracovat, užíval jsem si to a přeju mu hodně štěstí do budoucna. Nikde není psáno, že jsou dveře zavřeny, třeba se zase někdy objeví zpět v Budějovicích.
Do útoku pak přišla mezi jinými křídla Tomeček se Strnadem, kteří kanadských bodů v minulosti moc nedělali. Co od nich očekáváte?
Produktivita u nich nebyla v minulosti nijak vysoká, ale to neznamená, že nám produktivitu nemohou dodat. Musíme pro ně najít správné místo a roli, aby to mělo smysl jak pro ně, tak pro náš tým. Třeba u Tomečka se mi navíc líbilo, že jde o praváka, to je zase další zbraň, kterou potřebujeme.
Netajíte se přáním posílit útočníky do prvních dvou formací. Jaký typ hokejisty jste hledali a hledáte?
Potřebujeme to doplnit kluky s větší produktivitou, protože odešli hráči, kteří nějaké góly dali a které nám budou chybět. Ale zároveň znovu opakuji, že je to i šance pro mladší, Koláčka, Chlubnu, se kterými už jsme pracovali, aby byli zase trochu produktivnější. Každý by si samozřejmě chtěl nakoupit ty nejlepší hráče, u kterých máte pomalu garantované, že budou produktivní. Ono ale kolikrát se vyplatí ukázat na kluka, který hledá druhou šanci, chce ukázat celému světu, že na to má. Najít takové hráče a pracovat s nimi je také fajn.
Budete chtít od nového asistenta Davida Čermáka, aby zaplul do role, která byla určena Patriku Martincovi?
Sedneme si spolu, až se uvidíme, rozdělíme si role. Každý má nějakou silnou a slabší stránku, musíme si to nastavit, abychom z Davida dostali vše, co v něm je, aby z toho měl dobrý pocit a měl radost z toho na Motor každý den chodit pracovat a zlepšovat nás. To je moje práce, najít pro každého kluka v týmu jeho roli tak, aby se cítil dobře a chtěl se každý den posouvat dál.
Co jste vlastně říkal změně v podobě odchodu Patrika Martince?
To je život. Chci mu popřát hodně štěstí a hlavně mu poděkovat za odvedenou práci pro Motor a pro mě konkrétně, strašně mi pomohl a jsem rád, že jsem měl šanci s ním pracovat. Moc si toho vážím.
Letní příprava je naplánovaná, dohodnout je ale třeba ještě přípravné zápasy. Jak se k nim stavíte, máte nějaké konkrétní přání co se týče soupeřů?
Bude to počtem zápasů podobné jako loni, ale chtěl bych tam zařadit více utkání mimo českou extraligu, je to takové příjemnější zpestření přípravy. On ten hokej, který předvádí ať už Salcburk, Linc nebo německé týmy z DEL, je trochu odlišný. Zažít i jiné stadiony, než pak objíždíme v sezóně, ta příprava je pak trochu jiná, líbí se mi to více.
Aktuálně jste v New Yorku, jaký program je před vámi?
Ještě nějaký čas zůstanu v Americe, můj nejmladší syn teď bude jezdit po kempech, aby si našel tým, kde bude pokračovat, tak mu v tom budu pomáhat. Zatím tak budu řešit věci na dálku přes telefon a své asistenty a vrátím se v potřebný čas.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
