DRBNA BĚŽÍ: Jsou z nás půlmaratonci. Teď už vážně

Američtí vědci zjistili, že lidé věří všemu, co američtí vědci zjistili. Co ale nevíte je, že američtí vědci zjistitli, že někteří členové našeho týmu věří všemu, co Matěj napíše. 

Začalo to asi nějak takhle. Jeden z prvních důležitých úkolů, které musíte v rámci půlmaratonu splnit, je vyzvednutí startovního čísla. Jako správné šprtky jsme si pro něj s Nikčou běžely hned v pátek v 15:00, kdy se otevřelo Running Expo. Hned při vchodu do budovy na nás padla taková pěkná euforie. Všude hodně běžců, dobrovolnící, kteří se ná vás usmívají, protože mají radost z toho, že budou dneska tři hodiny stát na místě a odpovídat na blbé dotazy běžců, zda mohou vyzvednout balíček svému kamarádovi nebo členovi týmu, který není schopný si číslo vyzvednout sám, i přesto, že v instrukcích jasně stojí, že si ho musíte vyzvednout s dokladem. 

Vybraly jsme si s Nikčou barvy batůžků, oficiální tílka k závodu (děkujeme! sice v nich nepoběžíme, ale určitě si svoji trať ještě najdou) a vyfotili milion fotek našich jmen jako oficiálních účastníků závodu. To až budem našim vnoučatům jednou vyprávět, jak jsme se rozhodli běžet půlmaraton.

Dvě čísla jsou vyzvednutá. Chybí ještě Filip a Matěj. Oba kluci slíbili, že si je ještě ten den vyzvednou, protože jak už jsem psala, Filip si před závodem střihne ještě zápas a Matěj jede dělat bůh ví co, bůh ví kam. Pokud si také pamatujete Matýskovi výhružky, že nepoběží, tak je třeba uznat, že včera to chlapec dotáhl k dokonalosti. 

Nikča je správný parťák. „Můžeme omrknou Matějovu smrt...“

Má cenu tohle nějak komentovat? Filip na to napsat jen „Jsem rád, že sis tam došel dnes před osmnáctou hodinou.“ Taky co víc na to říct, že jo? Nikča se jako studovaná učitelka (která se na tu pozici ale vůbec nehodí a rozhodně by to nikdy neměla dělat...promiň Nikčo!) ihned chopila situace a začala hledat, jak situaci vyřešit. 

Zhruba po hodině čistého času Matěj kápnul božskou a přiznal, že to číslo vyzvednul, jen doufal, že tím docílí toho, že nepoběží. Tady přesně vidítě důvod, proč ten kluk běží nejdelší a nejhorší úsek závodu. Samozřejmě nejhorší, pokud nemáte rádi davy lidí a tak. A to Matěj nemá. Je to prostě za trest! 

Já jsem si včera střihla svůj první běžecký trénink s Davidem Vašem. Byla to taková ta snaha ještě něco rychle zachránit. Asi jako když vás ve škole čekal důležitý test a ještě posledních deset minut o přestávce jste s hlavou zabořenou v sešitě doufali, že tam nacpete všechny informace z dané kapitoly. Asi sami víte, jak to vždycky dopadlo. Ale naštěstí, na tréninku mě nikdo neznámkoval. Sice mi David opravil asi tak devadesát procent mé vysoce profesionální běžecké techniky, ale taky říkal, že to teď stejně nezměníme a ať se tím nijak netrápíme. Budu se snažit nemyslet na to, že běhám jako...

ČTĚTE TAKÉ: DRBNA BĚŽÍ: Tak jsme to poladili

Mám od něj ale skvělé tipy, jak se před závodem rozběhat, jak dneska celý den jíst nebo kdy se na trati občerstvovat. Takže teď už zbývá jen pár věcí.

Čísla tedy naštěstí všichni máme. Boty jsem si vyleštila. Triko i podkolenky připravila. Teď už jen ta psychika. Snad se nesplní mé noční můry, že sice zvládnu uběhnout pět kilometrů za pěkný čas, ale nezvládnu předávku štafetového kolíku, který (jak Matěj vtipně poznamenal) vůbec není kolík!!! Ona to totiž vůbec není sranda.

Takže je to opravdu tady. Opravdu jsou z nás půlmaratonci a opravdu běžíme. Přijďte nám dneska fandit, protože to budeme potřebovat a přijďte za náma na kafčo k Drbárně!
 

Počasí si vůbec nevšímejte, američtí vědci také zjistili, že na závod určitě pršet nebude!