Přehrady nejsou překážkou, legenda stále žije

O závodě se startem pod Černou věží a cílem v tuzemské metropoli, založeném už v roce 1922, dlouho vyprávěli svým následovníkům staří vodáci, kteří tuhle trasu sjížděli ještě v době, než na Vltavě vyrostly přehradní nádrže a voda v korytě tekla mnohem rychleji.

„Dlouho jsme si o tom povídali, až na podzim 2009 v jedné pražské hospodě slovo dalo slovo, majitel hostince se stal hlavním sponzorem a závod jsme v dalším roce zkusili obnovit,“ přiblížil Budějcké Drbně myšlenku založení nové tradice hlavní pořadatel maratonu Michael Odvárko.

Poslední ročník se jel v roce 1959, jelikož se vodákům tehdy zdálo nemožné tuhle trasu upádlovat. „S vývojem materiálu a trénovaností závodníků ale dneska kluci sjedou maraton rychleji, než dříve po tekoucí řece. Vloni navíc padl nejlepší historický čas,“ odvolává se sám aktivní závodník na historické prameny, které jsou však podle jeho slov velmi roztříštěné.

„Startovní pole je taková směska. Prvních ročníků po obnovení se zúčastnili hlavně naši známí, postupně se ale přidávali další a další. Letos startuje 23 lodí, při nedělním vloženém závodě očekáváme dalších asi deset,“ vypočítal duchovní otec současného maratonu.

Celý novodobý závod měří 178 kilometrů a je rozdělen do tří etap. V té první museli vodáci dojet z Budějc do Podolska na Orlíku (57 km), během soboty zdolávali nejdelší trasu závodu do Častoboře na Slapech (72 km) a v neděli je čeká závěrečná etapa do Prahy (49 km).

Ti nejrychlejší závodníci dokáží během hodiny zdolat až patnáct kilometrů řeky. Příjemným zpestřením pro vodáky jsou přenášky hrází přehrad. „Po dlouhém pádlování je každý rád, že vysedne z lodě a protáhne si nohy,“ řekl Michal Odvárko.

Jednou z nejzajímavějších pasáží je přeběh vrchu Kolná. „Dříve v místě slapské přehrady bývaly Svatojánské proudy se zrádnými peřejemi, takže se lodě přenášely. Závodníci si tím ušetřili jedenáct kilometrů řeky. Dneska to dělají jen ti nejrychlejší, kteří běží s lodí do kopce lesem. Svůj čas si tak zkrátí o půl hodiny, než kdyby pádlovali přes Štěchovice,“ popsal šéf realizačního týmu maratonu České Budějovice - Praha.

Znovuobnovení závodu kvitovali pamětníci, kteří maraton před skoro šedesáti lety sledovali buď jako diváci, nebo se ho sami účastnili. U Vltavy Drbna narazila například na posádku deblkanoe budějckého Dynama ve složení František Chýška a Karel Říha.

„Startovalo se nad jezem u bývalé plovárny. První atrakcí byl průjezd retardérem u Dlouhého mostu. Tehdy závodilo mnohem více lodí, tipuji tak kolem stovky. Závodu se účastnil i nestor české kanoistiky Ota Halík. My jsme to všechno sledovali jako dorostenci,“ vzpomínal člen posádky C2, která v roce 1959 vybojovala titul mistrů republiky, Karel Říha.

Vodáci veteráni se před startem sešli u kajaku nejstaršího účastníka závodu Ladislava Koppla z Prahy. A měli co obdivovat! „S touhle dřevěnou lodí jezdil několikanásobný olympijský vítěz Fredriksson ze Švédska. Pán si ji koupil ke svým sedmdesátým narozeninám a jede tenhle závod,“ vysvětlil Říha.

Vůbec nejstarším divákem, který včera ráno zavítal do Lannovy loděnice, byl jednaosmdesátiletý Budějčák Zdeněk Fríd, jenž se sám tehdejšího maratonu z Českých Budějovic do Prahy dvakrát zúčastnil.

„Je dobře, že ho obnovili, jelikož naše rychlostní kanoistika je na tom od dob Doktora dost špatně. Dřív řeka sice víc tekla, ale jezy se musely přenášet. Já jsem se udělal třeba hned tady na retůrce (schody u elektrárny - pozn. autora), na šlajsně pod Týnem jsem zase pádlem prorazil u kajaku kormidlo a pak to musel provizorně spravovat. Teď se jim na té stojaté vodě přehrad nemůže nic stát. Takové to kouzlo už trochu vyprchalo...“ zavzpomínal Zdeněk Fríd.