Možná jste to také zaznamenali. Budějčáci objevili svoje moře. Budějcké moře. To, co se nyní děje v posledních dnech v okolí obou řek, tu v posledních desítkách let nebylo. A vypadá to, že obliba řek v souvislosti s rozvojovými plány bude i nadále stoupat.

Od 1. června se na dříve bezplatné autobusové lince 23 platí běžné jízdné jako na jiných linkách českobudějovického dopravního podniku. Jsem rád, že jsem se stal svědkem lidského přístupu městského dopravce.

Tato malá osada s třicítkou stálých obyvatel leží asi třicet kilometrů jižně od Českých Budějovic v malebné jihočeské krajině a nabízí se jako ideální východisko pro pěší i cyklovýlety do Novohradských a Slepičích hor.

O víkendu se volí nové vedení Jihočeského krajského fotbalového svazu. Místo předsedy obhajuje jeden ze stáje Berbrových věrných rozhodčích, kterými obsadil kraje a okresy - Jan Jílek. A protože jsem dříve dělal fotbalového rozhodčího a Jan Jílek byl mimochodem jeden z těch, kvůli kterým jsem se rozhodl skončit, rozhodl jsem se s vámi podělit o svou zkušenost.

Masivní firemní testování na Covid-19 nedávno absolvovali pracovníci Dopravního podniku města České Budějovice. Výsledek byl slušný, u téměř 400 zaměstnanců, kteří prošli antigenními testy, byly zjištěny pouze čtyři pozitivní nálezy.

V minulém díle jsme se zabývali Marií Petříkovou, která byla zavražděna zvlášť krutým způsobem. Dnes si připomeneme několikrát trestaného vraha Josefa Řezníčka a jeho neméně zajímavý osud.

Tentokrát se poohlédneme za mou prapra...tetou Marií Petříkovou, kterou potkal zvlášť krutý osud. Její příběh vydá na celou knihu, proto jsem se rozhodl tomuto tématu věnovat alespoň dva díly. V prvním díle nastíníme stručně Mariin život a její osudný den. V díle druhém se podíváme na osud Josefa Řezníčka - jejího vraha.

Představuji Vám můj nový seriál – Ze života pod Černou věží. Možná to je premiéra a derniéra zároveň, možná bude dílů několik málo a možná i více. Chtěl bych Vám představit několik starých „obyčejných“ lidských příběhů z Českých Budějovic a okolí. Několik jich z mé rodové kroniky vytáhnu. Nemáte takový příběh i Vy? Pokud ano, určitě se s ním také podělte. Svůj první díl budu věnovat mému prapra…strýci Janu Cipínovi. V Českých Budějovicích svého času vyhlášeného holiče a kadeřníka v Jírovcově ulici. Jeho tragický osud bohužel zasáhl širší okruh jeho rodiny a nejen té.

Dnes si připomínáme 171 let od narození prvního československého prezidenta. Existuje zažitá a značně zjednodušená představa, že se za první republiky žilo krásně a že „tatíček“ Masaryk byl nadstranickým prezidentem, dbajícím na ideály demokracie. Realita byla jiná. T. G. Masaryk byl jako prezident velmi aktivistický. Výstižně to popsaly v den jeho smrti Polední listy: „byl přílišným individualistou, než aby mohl býti skutečným demokratem“, a ačkoliv akcentoval lidskost a humanismus, „chyběl mu cit, nerad odpouštěl a protivil-li se mu někdo, snažil se jej zdeptati“.

Ano, kvůli situaci s covidem trávím poslední období v Bruselu. I proto tento text bude úplně jiný. Nebude o invektivech a kritice, ale bude o srovnání. O srovnání dvou zemí, které mají téměř stejný počet obyvatel. Jsou členy Evropské unie a také jsou si v mnoha věcech úplně jiné. Belgie a Česko. Česko je rozlohou téměř třikrát větší než Belgie. Na druhou stranu třeba vliv Česka v EU je výrazně menší. V covidové statistice jsou na tom obě země podobně. V Česku zemřelo na ke včerejšku na tuto nemoc 20 339 a v Belgii to bylo 22 077 osob.