Po třech měsících se sešlo zastupitelstvo města. Kvůli pandemii koronaviru se jednání přesunulo do sportovní haly. Neobvyklé podmínky, neobvyklý průběh?

A jak s rodinou trávíte čas vy?

Jak se chováme, co nás nutí trajdat po obchodech?

Dominika Landsmana asi není potřeba nikomu složitě představovat. O zážitky z mateřské dovolené se rozhodl podělit s ostatními, a jelikož v dětství zkoušel psát pohádky a povídky, rozhodl se napsat knihu. Nejdříve založil vlastní blog, kde humorně, s nadhledem a cynismem popisoval dny prožité se svým synem. Pro velký úspěch se rozhodl převést své příběhy také do knižní podoby ve formě Deníčku moderního fotra. O své tvorbě se teď rozpovídal v rozhovoru pro Drbnu.

V nelehkých časech koronavirové pandemie je svět jednotnější. Lidé nosí ústenku, šátek i roušku, a ze zahalené tváře toho moc nevyčteme. Zvláště když při potkání často sklopí oči nebo odvrátí hlavu. Všimli jste si toho také? Navzájem se už po sobě tolik nedíváme. Vzhled je najednou relativní, skoro bych řekla bačkoru platný. Je tu ale zase prostor pečovat o svoji povahu a osobnost, uvědomit si, jak moc je skutečně důležité zdraví, na které tak často připíjíme a přejeme ho rádi k narozeninám a do nového roku.

Navlékám si ji ještě v autě. Parkuji v podzemní garáži obchodního domu. Vzhledem k situaci posledních dní je tu takové prázdno, že by se tu daly pořádat skejtové závody. Před odchodem si svůj nový módní doplněk ještě zkontroluji v odraze bočního okénka. Směju se, ale sám to na sobě nepoznám.

Ikonická alej, která tvořila bránu do Nového Roudného a provázela generace Roudenských a Budějovičáků žijících na jihu Budějovic je pryč. Proč se jedná o nebezpečný jev, proti kterému je nutné se ohradit?

Kdo si dělá zásoby je špatný. Je opravdu tolik škodlivé si dělat doma zásoby potravin?

Brání se sama příroda růstu populace, nebo se jedná o uměle vytvořený mechanismus jak zabít či zastrašit???

V lokálním budějckém „instagramovém“ rybníčku patří mezi větší ryby. Dá se říct, že její profil většina lidí v Budějcích zná. Nikdo ale neví, kdo za ním stojí. Svůj obličej na něm totiž neukazuje. A rozhodně nejde o náhodu. „Profil nemá být o mně, ale o městě, ve kterém žiju, a které mám ráda,“ říká Budějčanda.