Když venku pálí slunce, vydejte se pod zem. Jižní Čechy ukrývají místa, kde je příjemně i během tropických dnů. Jeskyně, historická podzemí měst, bývalé doly i expozice ukryté ve skalách nabízejí nejen osvěžení, ale i nevšední zážitky ukryté pod zemským povrchem.

Milí přátelé historie, jistě jste zaznamenali články, které informují o otevření kaolinových dolů, které jsou mezi Borkem, Hosínem a Hrdějovicemi. Osobně z toho mám radost, protože je to dílo našich předků, které si zaslouží pozornost turistů. Zpřístupněním sice Orty ztratí trochu svého klidného tajemna, ale zase budou vyčištěny a věřím, že zmizí i některé nevhodné lidové výtvory na stěnách.

Jihočeský kraj plánuje zpřístupnění přírodní památku Orty. Místo vzniklo v druhé polovině 19. století a dnes důl tvoří chodby dlouhé zhruba šest kilometrů. Ty by měly být v budoucnu osvětlné a mimo jiné přístupné vozíčkářům.

Místo Velikonoc polovina května – brány Parku Mirakulum se letos kvůli covid-19 a s ním spojenými vládními opatřeními otevřely s měsíčním zpožděním. Koronaviru navzdory ale sezona probíhá nad očekávání, a protože meteorologové předpovídají teplé září i krásné babí léto, bude doufejme ještě dlouho pokračovat.

Archeologové objevili v milevském klášteře tajnou chodbu s rozšířenou místností na konci. Byla ukrytá v mohutné středověké zdi. Podle prvních indicií by to mohla být chodba s trezorem, v němž mohou být cennosti, jež před husity ukryl začátkem 15. století tehdejší opat. V průzkumu budou vědci pokračovat nejpozději za měsíc, až to koronavirová omezení umožní.

Co tenhle článek píšu, je to přesně rok, co mě chytli po mém útěku. A řeknu vám, že se za rok změnilo sakramentsky moc věcí.

Prachatice nechají prozkoumat podzemí pod historickým centrem. Firma, která dělá geologické průzkumy, prověří pomocí georadaru místa během léta, výsledky by mohly být na podzim. Práce budou na etapy, první je letos za 1,5 milionu korun. Celkové náklady odhaduje město na 3,5 milionu korun. Radnice tak reaguje na podněty obyvatel, podle nichž jsou v podzemí města neznámé chodby.

Na snímku z archivu Arnošta Matschina je zachycena Panská ulice při pohledu z Hroznové. Podle reklamní tabulky na vlevo Staré rychtě „Vincenc Boček, krejčí“ byl snímek pořízen mezi roky 1904 a 1934, poněvadž v těchto letech Vincenc (také Čeněk) Boček v Panské šil. Ať už to bylo před 1. světovou válkou, nebo po ní, nedá se říci, vida domy na snímku, že by se režimy c. k. a ČSR o Panskou zajímaly, nebo že by se tam někdo z místních úřadů šel podívat.

Letí to letí - v našem úplně prvním povídání ze 4. července 2016 jsme na nafukovacím člunu projížděli tunelem pod Senovážným náměstím po vodách Mlýnské stoky. Teď jsme o něco starší, asi zkušenější, tvoříme 44. díl našeho seriálu a opět se vydáváme do českobudějovických hlubin.

Rozchod s partnerkou velmi těžko rozdýchává šestačtyřicetiletý muž. Ten se odmítá se skutečností smířit, ženu neustále pronásleduje a dlouhodobě přespává v chodbě domu, kde jeho bývalá partnerka bydlí. A vždy se na to notně posilní alkoholem. Takže poté většinou skončí na záchytce.