České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Tunel, o kterém možná nevíte
Letí to letí - v našem úplně prvním povídání ze 4. července 2016 jsme na nafukovacím člunu projížděli tunelem pod Senovážným náměstím po vodách Mlýnské stoky. Teď jsme o něco starší, asi zkušenější, tvoříme 44. díl našeho seriálu a opět se vydáváme do českobudějovických hlubin.
U hlavního vlakového nádraží je nenápadný vchod do podzemní štoly. Samotná chodba má tvar písmene Y. Začátek štoly je ve Vodní ulici v Suchém Vrbném. Původně se zde do ní vléval Hlinský potok. To už ale dávno neplatí. Hlinský potok byl odkloněn a jeho vody se do středu města již nepodívají. Zpět ale k podzemní chodbě – ta tedy začíná ve Vodní ulici, podchází nástupiště hlavního vlakového nádraží, pokračuje pod Lannovou třídou až na její začátek ke světelné křižovatce. Zde se štola rozdvojuje. Jedno její rameno pokračuje směrem k Senovážnému náměstí a druhé míří k novému pomníku Přemysla Otakara II. v parku Na Sadech. Místo, kde stojí zakladatel našeho města, muselo být před stavbou sochy zpevňováno, protože hrozilo reálné nebezpečí, že by se legendární český král výrazně zmenšil, protože by se mohl do šachty propadnout.
Kdysi se tedy Hlinský potok vléval do Mlýnské stoky, do které ústí oba konce štoly.
Jak vypadá samotný tunel? Počátky stavby můžeme datovat do doby před 150 lety, do roku 1868. Později byla chodba přestavována, upravována a předělávána. Nejhezčí a nejvelkorysejší je část u hlavního vlakového nádraží. Tady je klenutý tunel téměř čtyři metry široký a přibližně i stejně vysoký. Pamatuji si, že jsme na Radě města před třemi lety spíše nevážně uvažovali o zpřístupnění této části chodby pro veřejnost, protože by se výrazně zkrátila cesta pro pěší z nádraží do Suchého Vrbného. Směrem do Vodní ulice i na Lannovu třídu se tunel postupně snižuje, a pokud chcete štolu projít dále, musíte pokračovat namáhavým pochodem ve stále větším předklonu. Věřte, že tato chůze prověří, jak na tom jste s fyzickou kondicí. V současné době štolou protéká pouze minimum poměrně čisté vody.
My se nyní na celou stavbu díváme jako na technickou zajímavost. Stavba ale zachraňovala i lidské životy. Ke konci druhé světové války, kdy se naše město stalo cílem spojeneckého bombardování, sloužila šachta jako protiletadlový kryt. A důkazem toho, že obavy z možného zásahu nebyly až tak liché, je současné parkoviště u Prioru. O tom ale někdy příště.
