Ruský útok proti Ukrajině je tragických završením desetiletí jejich představ o tom, jak funguje svět a jaké jsou pozice a zájmy hráčů v něm. Že k němu došlo, bohužel již nezměníme, můžeme jej však uchopit jako příležitost ke změně. Sebe samých.

Hraní si s roboty, virtuální realita, plánování cest Ozobotů, základy programování ve Scratchi, logické rébusy i nauka o bezpečnosti. Takové budou letošní tábory s Czechitas. Ale není to jen o počítačích. Každý den bude probíhat venkovní aktivita v parku Stromovka nebo v okolí Jihočeského vědeckotechnického parku, kde budou mít děti s lektory zázemí.

„Za invazi v srpnu 1968 mohou Ukrajinci.“ S takovýmto vyjádřením dnes, v úterý 14. srpna, rozčeřil vody předseda komunistické strany Vojtěch Filip. Ten nepřímo obvinil Ukrajince z ozbrojeného vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Ukrajinci podle něj byli hlavní silou invazních armád.

Události, které v posledních týdnech přepisují ukrajinské dějiny, se týkají snad každého. Zatímco většina z nás sledovala tragické protesty v Kyjevě a ruskou invazi na Krym pouze prostřednictvím médií v roli nezávislých pozorovatelů, tamní rodáky nenechává dění na Ukrajině chladnými.

Armády pěti socialistických zemí vedené SSSR v noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhly do Československa a ukončily pokus o vytvoření „socialismu s lidskou tváří“. Pozvalo je konzervativní křídlo KSČ, které se obrátilo na Brežněva „zvacím dopisem“. Okupační vojska v zemi zůstala více než dvacet let.