Biomonitoring vybraných ploch na území Národního parku Šumava, z nichž většina je ponechána samovolnému vývoji, začal před deseti lety. Už zhruba v polovině projektu bylo jasné, že jeho výsledky otřesou zažitými předsudky o tom, že když člověk nepomůže lesu, ve kterém odumřela většina dospělých stromů, sám se neobnoví a zůstane tu po něm jen vyschlá poušť. Letos, kdy se první kolo biomonitoringu chýlí ke konci, se průběžné výsledky jen potvrzují.