GLOSA: Chodí na základní školu a anglicky mluví, jako by pocházeli z Londýna
„Když jedu do ciziny, dělám, že jsem němý,“ říkal mi nedávno jeden známý. Když jsem na něj nechápavě pohleděl, jen pokrčil rameny. „No co, anglicky neumím, tak nechci vypadat jako buran. Vlastně se vždycky děsím, že po mně někdo něco bude chtít a já se totálně znemožním.“
Proč jsem si na jeho slova vzpomněl? V pátek jsem na Základní škole Pohůrecká, kam zavítala ministryně školství Kateřina Valachová, viděl krátký film místních školáků, který představoval město České Budějovice. Všichni zúčastnění na něm mluvili anglicky a mě opravdu překvapilo, jak věrohodně někteří z nich zněli. Je jim třináct let a já bych nepoznal, že nejsou z Londýna. Vážně ne. Ostatně i ministryně školství jejich angličtinu pochválila.
Že se znalost anglického jazyka pohnula správným směrem, jsem si uvědomil i před několika dny, kdy mi jeden zhruba devatenáctiletý klučina líčil, že pro něj angličtina nepředstavuje absolutně žádný problém. Když jsem podotkl, že je to chvályhodné, pohlédl na mě krapet zmateně. „Proč?“ ptal se. „Všichni mí kamarádi umí skvěle anglicky.“
V srpnu jsem navštívil Vídeň a tam angličtinu bravurně ovládali snad i prodavači v té nejzapadlejší večerce. Zkrátka samozřejmost. Jsem rád, že i u nás se situace mění. Na druhou stranu, když vidím, co jsou někteří lidé schopni napsat třeba na sociálních sítích, děsím se, jestli zdokonalení cizího jazyka neprobíhá na úkor toho našeho. Ale to je už na jinou diskuzi.
A nezapomeňte: S větou My Flowers Are Beautiful se ve světě neztratíte :-)
