České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Překvapení z Francie
Po delší době jsem navštívil Milana v ateliéru a hned mi padl do očí malý balíček, který přišel na jeho adresu z Francie. Byl jsem zvědavý, co ukrývá a Milan mi ochotně ukázal jeho obsah. Uvnitř byl tzv. taneční pořádek z plesu, který pořádali budějovičtí sokolové v roce 1891. Nepřestává mě udivovat, jak precizně dělali naši předci jednorázové maličkosti. Nevím, jestli to na fotkách zcela vynikne, ale znak města je zcela detailně zpracovaný, knížečka lícuje, tužka se akorát vejde do poutek k tomu určených. Prostě estetika a stoprocentní funkčnost. Jediné, co mě Milan nechtěl nechat vyzkoušet je to, zda tvrdost tužky odpovídá použitému papíru knížečky.
Taneční pořádky byly u dam oblíbeny od poloviny 19. století. Byly to malé zdobené knížečky se seznamem tanců a s místem pro zapsání tanečníka, který si tím dámu „rezervoval“. Obvykle byl pořádek rozdělen do dvou částí na tance "před půlnocí – levá strana" a na tance "po půlnoci – pravá strana". U každé knížečky byla malá tužka, která buď měla kovový rozšířený konec, aby z poutek nevypadla nebo byla připevněna ke knize provázkem či stužkou.
Co se z tanečního pořádku můžeme dozvědět o plesu pořádaném 24. ledna v roce 1891?
Tanečníci mohli vyvádět na parket své partnerky celkem v 17 tancích. Nejoblíbenějším tancem byla zřejmě polka, která se tančila osmkrát, pětkrát se tančila čtverylka a dvakrát se hrál waltz a Lendler. Tanec Lendler, jak jsem se dozvěděl od odborníků, je tanec, ve kterém účastnící často improvizují kroky a taneční figury, někdy jódlují, tleskají, dupají a zpívají.
Vážení přátelé, stejně by mě ale nejvíc zajímalo, jak se malá nepoužitá knížečka, stará 130 let dostala do Francie a jaká náhoda tomu chtěla, že ji Milan na francouzském aukčním serveru objevil.
