České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Zapomenutá kovárna
Na zpracování tohoto dílu jsem se velmi těšil. Vždy mne fascinovaly prostory dvorů a zahrad v okolí Palačáku. Když mi Milan před půl rokem řekl o staré kovárně, hned jsem věděl, že bych ji rád navštívil. Malou překážkou bylo, že jsme věděli, kde kovárna je, ale neměli jsme kontakt na jejího majitele.
Z opuštěnosti místa bylo zřejmé, že zde nikdo trvale nebydlí. Vždy, když jsem šel okolo, nakukoval jsem škvírkou v ohradě, jestli uvnitř někoho neuvidím. Stále jsem neměl štěstí, až jednou jsem uviděl před kovárnou stát kolo. Někdo byl uvnitř. Zabouchal jsem na vrata a přišel mi otevřít anglický gentleman, prostě pán, který mi svým vzhledem velmi připomínal nedávno zesnulého manžela královny Alžběty, prince Philipa vévody z Edinburghu.
Pan Havránek, jak se českobudějovický anglický aristokrat občanským jménem jmenuje, zavolal svoji manželku. Ta byla tak velkorysá, že svolila k prohlídce kovárny. Návštěva se bohužel z důvodu zdravotního stavu paní Havránkové musela odložit, ale minulý týden jsme byli s Milanem pozváni k prohlídce.
Oba jsme byli nadšeni. Byli jsme nadšeni z autentičnosti a opravdovosti místa, z množství nářadí a nástrojů, které pamatují okování desítek a desítek budějovických koní. Prostě si představte prostor, ve kterém se pracovalo sto let a následujících šest desetiletí zůstal zakonzervován. Z mého pohledu je toto pravá historie města.
Trochu se obávám o budoucnost malého domu, který stojí v poměrně rozlehlé zahradě. Jedná se o velmi atraktivní místo a je, a jistě i v budoucnosti bude, velmi těžké odolávat nabídkám místních stavitelů. Nové byty se totiž velmi dobře prodávají….
Vážení manželé Havránkovi, ještě jednou děkujeme za umožnění návštěvy „zapomenuté kovárny“ a Vám, paní Havránková, přejeme brzké uzdravení.
