DRBNA HISTORIČKA: U Bílé růže nocovali formani i kejklíři. Rozhodovalo se tu o Budějcích

Foto z let po roce 1940 představuje Mariánské náměstí s výhybnou tramvají (fotograf neposečkat až se budou na výhybně tramvaje míjet) a západní stranou náměstí, na které mezi kasárnami a domem policie „vyniká“ nízký patrový dlouhý dům, původně renesanční, v němž sídlil zájezdní hostinec U Bílé růže v půdorysu jako dvorec. Je docela možné, že od počátku byl zařízen, co by útulek a hostinec pro formany, obchodníky, rolníky apod. přijíždějící do města. 

Budějovice se nacházely ve hradbách, vstup jen třemi městskými bránami, čímž se na výroční trhy (čtyři v roce, trvaly i 14 dnů) a běžné trhy všechny povozy do města nedostaly a zaparkovaly U Bílé růže. Případně obchodníci přijíždějící na trh ve směru od Dlouhého mostu později U Zelené ratolesti. Kočárům spustil sluha v bráně padací most a v bráně padací mříž. 

HistoričkaDRBNA HISTORIČKA: Kanovnická bývala slepou ulicí. Zmizela kvůli ní i Prašná věž

Hostinec U Bílé růže vytvořil domovní čáru zástavby mezi Budějovicemi a Čéčovými Budivojovicemi. Náměstí to ještě nebylo, poněvadž radní měli vojenský strategický koncept, aby před Pražskou bránou byl velký volný prostor bez objektů a terénních nerovností, za kterými by se mohl skrývat nepřítel. Na dostřel tehdejších palných z braní z hradeb. (Budějovice měly dost nepřátel včetně zemana Jana Žižky z Trocnova, jehož vojsko obléhalo město, na hradby si netroufli, tak alespoň vyrabovalo a poté vypálilo dvorce na předměstí.) 

Hostinec U Bílé růže, co by patricijský dvorec asi z 15. století, zde stál až do roku 1992. Jen v roce 1784 byl přestavěn v jednoduchém nastupujícím klasicismu, snad s prvky baroka, ale to časem zmizelo. Domovním znamením byla bílá růže, patronem sv. Jana Nepomuckého, soška ve výklenku na průčelí. 

Podle pamětníka hudebního pedagoga Antonína Hejdy, který v Bílé růže bydlel v letech 1913 až 1930, jezdili do dvora a ubytovávali se formani, drožkáři, obchodníci, rolníci, kramáři, ale také různí pouťoví kejklíři, klauni, vrhači nožů, akrobati, provazolezci apod. Připomínal. že v době, kdy tam bydlel, se v domě nikdy nic neztratilo. Hostinským zde byl František Wostl.

HistoričkaDRBNA HISTORIČKA: Pekaři pekli a učni rozváželi na kole. Nepoctivé trestali v Malši

František Wostl také provozoval fiakry, později autodrožky, obchodoval s rybami a najmul si výletní restauraci na Švábově hrádku. Vůbec Bílá růže bývala za 1. republiky místním kulturním uzlem. Pedagog Antonín Hejda zde měl až 60 žáků. Často muzicírovali a zpívali ještě s bratrem Antonína Hejdy Karlem Hejdou. 

Ve dvoře v altánu bydlel známý loutkář Jindřich Kopecký, syn loutkáře Václava Kopeckého a vnuk slavného českého loutkáře Matěje Kopeckého. S Jindřichem Kopeckým to dopadlo smutně. V roce 1924 hrál nemocen naposled U Zelené ratolesti a toho roku byl převezen z Bílé růže do městského chudobince v dnešní ulici Boženy Němcové. Neměl skoro nic. Ve městě se pořádaly sbírky a redakce zdejších listů je odnášely Jindřichu Kopeckému do chudobince. 

K Bílé růži se váže i novodobá historie. Dne 5. května 1945 se zde sešli zástupci politických a nepolitických aktivit ve městě. Scházeli se tady tajně i předtím. Toho dne zde ustanovili Revoluční národní výbor. Před 17. hodinou vyšli v průvodu na Mariánské a Krajinskou na náměstí, kde na radnici převzali správu nad městem. Byla to odvážná vlastenecká akce, protože ve městě stále meškaly v plné zbroj německé bojové složky. Dokonce Němci ještě 7. a 8. května stříleli. Prchali z města 8. května 1945 Lineckou, kde podle pamětníků vida někde na domě českou vlajku, nepříčetně pokropili dům kulometem.

V roce 1993 se na místě Bílé růže postavila Strnadova obchodní akademie.

HistoričkaDRBNA HISTORIČKA: Plachého ulice pamatuje vepřové trhy i slavné podloubí